(Vyberte si z příspěvků)

   MYSLIVECKÉ ZKOUŠKY

  * Výsledky Mezinárodních zkoušek BZH 17.9.2016 Zbečno nové

  * Zkoušky BZH 17.9.2016 Zbečno nové

  * Výsledky Mezinárodních zkoušek BZH 19.9.2015 Zbečno

  * Zkoušky BZH 19.9.2015 Zbečno

  * Výsledky Mezinárodních zkoušek BZH 20.9.2014 Zbečno

  * Zkoušky BZH 20.9.2014 Zbečno

  * *** Zkušební řády platné od 1.4.2014 ***

  * Výsledky zkoušek BZH 15.9.2012 Zbečno

  * Klubové zkoušky BZH 15.9.2012 Zbečno

  * Výsledky zkoušek BZH 17.9.2011 Zbečno

  * Klubové zkoušky BZH 17.9.2011 Zbečno

  * IZB Elišky z Křivoklátských Hvozdů 1.2011

  * ZH v  v Kostelní Střímelici 10.2010

  * BZH v Pavlínově na Žďársku 9.10.2010

  * BZH Bloodhound klubu 19.9.2009 Kozolupy

  * Výsledky zkoušek BZH 19.9.2009 Kozolupy

  * Zkoušky BZH, PB atd. 2009 - web Českomoravské Myslivecké Jednoty

  * Zkušební řády platné od 1.1.2008

   ČLÁNKY a PŘÍSPĚVKY

  * Dosled černé zvěře - Asterix Bascoretta.

  * Moje první barvářské zkoušky.

  * Naše první barvářské zkoušky s bloodhoundem.

  * Pozdrav ze Slovenska - bloodhound v lese.

  * Na stopě - Mise NBCCR splněna - 21.5.2007

  * Na stopě - předváděcí akce práce BH na lidské stopě - pozvánka

  * Mé první zkoušky (Martina Svobodová 2005) -

  * Mé první barvářské zkoušky (Marcela Kargerová)

  * Bloodhound a pachové práce (Steven Bošňak)

  * STOPAŘKA - nejsou jen lovecké zkoušky (Lenka Kopecká)






   

Odkazy na video příspěvky    

* Klubové BZH 17.9.2011 Zbečno: VIDEO na YOUTUBE - nové

* Majitelům bloodhoundů pro inspiraci: VIDEO na YOUTUBE



  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

17.září 2016 Zbečno    

Výsledky Mezinárodních barvářských zkoušek honičů
se zadáváním titulu CACT, res.CACT
pro všechna plemena honičů



*** ROZHODČÍ ***

Vrchní rozhodčí: Pavel Štangl
Rozhodčí: Burda Pavel, Chudý Marek, Benešová Eva a Beneš Ota

*** POŘADATELÉ ***

ČESKOMORAVSKÁ KYNOLOGICKÁ JEDNOTA
OKRESNÍ MYSLIVECKÝ SPOLEK RAKOVNÍK
KLUB CHOVATELŮ HONIČŮ
BLOODHOUND KLUB

Výsledky: BLOODHOUND
   Jméno psa  -  datum narození - titul
 majitel vůdce body - cena
   Luis Iseb   - nar. 21.11.2014 - CACT
 Mgr.Rastislav Bartal  Mgr.Rastislav Bartal  176 - I.cena
   Irwin z Podjeřmanské skály   - nar. 3.7.2014 - res.CACT
 Pavel Peška Zuzana Ratajská 176 - I.cena
   Arthur Medieval Spirit   - nar. 24.10.2013
 Podávka Petr Podávka Petr 156 - I.cena

*** DOKUMENTY: ***

Přehled výsledků zkoušek a Zpráva vrchního rozhodčího

klikněte >>> soubor vyslbzh16



  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

17.9.2016 Zbečno    

    Mezinárodní BZH 17.9.2016 ve Zbečně

  Ve Zbečně, v revíru MS Sluka Zbečno, pořádal 17.září Bloodhound klub společně s Klubem chovatelů honičů, OMS Rakovník a Českomoravskou Kynologickou Jednotou Mezinárodní BZH se zadáním titulu CACT a res.CACT pro všechna plemena honičů
  Zkoušky máme za sebou. Dost nás děsilo dlouhodobě teplé a hodně suché počasí, takže jsme si přáli, aby před zkouškami trochu zapršelo. Ovšem, že nám proprší téměř celý den zkoušek, takže všichni budeme promočeni doslova na kost, to nikoho ani nenapadlo. Zkoušek se zúčastnilo 12 psů: 3 bloodhoundi, 1 slovenský kopov, 1 beagel, 1 jezevčík drsnosrstý, 4 basset houndi a 2 ruskoevropské laiky. Nálada byla výborná a práce psů i vůdců na vysoké úrovni o čemž vypovídají výsledky zkoušek: deset psů uspělo v l.ceně, jeden ve ll.ceně a jeden ve lll.ceně. Fotografie z lesa, pro nepřízeň počasí žádné nemáme, ale ty ze závěrečného nástupu a vyhodnocení zkoušek vypovídají o pocitech zůčastněných hodně.
Děkujeme všem za spolupráci v den zkoušek a sponzorům za dary.

  ředitel zkoušek Ota Beneš



  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

19.září 2015 Zbečno    

Výsledky Mezinárodních barvářských zkoušek honičů
se zadáváním titulu CACT, res.CACT



*** ROZHODČÍ ***

Rozhodčí: Zbyněk Novák a Petr Samek

*** POŘADATELÉ ***

OKRESNÍ MYSLIVECKÝ SPOLEK RAKOVNÍK
KLUB CHOVATELŮ HONIČŮ
BLOODHOUND KLUB

   Jméno psa  -  sex
 majitel vůdce body - cena
BLOODHOUND
   Gáta z Křivoklátských hvozdů  fena - CACT
 Ota Beneš  Ota Beneš  196 - I.cena
   Charlota z Podjeřmanské skály  fena - res.CACT
 Ladislav Sluka Ladislav Sluka 172 - I.cena
   Clarkia z Limadi  fena
 Pavel Peška Zuzana Ratajská 172 - I.cena
BASSET HOUND
   Barrow Perla Záboj  pes - CACT
 Lenka Šilhanová Lenka Šilhanová 155 - I.cena
   Belladona z Limadi  pes - res.CACT
 Jiří a Lada Pazderníkovi Lada Pazderníková 148 - I.cena

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

19.9.2015 Zbečno    

    Povídání o Mezinárodních BZH.

  Ve Zbečně, v revíru MS Sluka Zbečno, pořádal 19.září Bloodhound klub společně s Klubem chovatelů honičů a OMS Rakovník Mezinárodní BZH se zadáním titulu CACT a res.CACT.
  Počasí nám opravdu přálo. Den před zkouškami zapršelo a přeci jenom se trochu zvlhčila zem pod nebývale vysokou vrstvou spadaného listí, v důsledku dlouhodobého sucha. Zkoušek se zúčastnili 3 bloodhoundi, 2 bassethoundi, 1 polský honič a 6 rhodéských ridgebacků. Vůdce polského honiče z důvodu zdravotní indispozice odstoupil, ale všem ostatním vůdcům se podařilo zúročit čas, práci i trpělivost, kterou věnovali výcviku svého psa a zkoušky úspěšně složili v l.ceně. Děkujeme všem, kteří se podíleli na bezproblémovém průběhu zkoušek: MS Sluka za propůjčení honitby a chaty, členům za kladení stop a přenášení kusů černé zvěře na umělých stopách a hospodáři S.Dryjákovi za kontrolu zbraní, MVDr.J.Zajíčkovi za přejímku psů a dohled, rozhodčím za korektní posuzování, občerstvení za možnost příjemného doplňování vydané energie. Poděkování obzvláště patří našim hlavním sponzorům zkoušek: Firmě „DIBAQ a.s.“, výrobci výživových programů značky FITMIN, jejíž výživový a doplňkový program si získává velkou oblibu a firmě „BERBERA“ za dodání dvou kusů černé zvěře.


  Opět jsme prožili se všemi moc pěkný den, plný napínavých zážitků, výborných výkonů psů, ale i nečekaných zvratů a příjemných setkání. Gratulujeme všem vůdcům k složení BZH se svými psy, přejeme mnoho krásných společných zážitků a těšíme se na shledanou příští rok 17.září ve Zbečně.

  Eva a Ota Benešovi

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

20.září 2014 Zbečno    

Výsledky Mezinárodních barvářských zkoušek honičů
se zadáváním titulu CACT, res.CACT
pro všechna plemena honičů



*** ROZHODČÍ ***

Vrchní rozhodčí: Pavel Wischin
Rozhodčí: Zbyněk Novák, Pavel Škarda, Marek Chudý, Jiří Nejedlý

*** POŘADATELÉ ***

OKRESNÍ MYSLIVECKÝ SPOLEK RAKOVNÍK
KLUB CHOVATELŮ HONIČŮ
BLOODHOUND KLUB

   Jméno psa  -  sex
 majitel vůdce body - cena
   Gáta z Křivoklátských hvozdů  fena - CACT
 Ota Beneš  Ota Beneš  209 - I.cena
   Gita Aiša z Křivoklátských hvozdů  fena - res.CACT
 Norbert Hajas Norbert Hajas 208 - I.cena
   Generous Billy z Křivoklátských hvozdů  pes
 Ota Beneš Eva Benešová 207 - I.cena
   Marvelous Truffe Medievale  pes
 Marta Prokopová ing.Tomáš Prokop 165 - I.cena
   Goofy z Podjeřmanské skály  pes
 Jiří Bohatý Jiří Bohatý 156 - II.cena
   Belladona z Limadi  fena
 Dita Klapková Dita Klapková 146 - III.cena
ostatní plemena:
 PLH  Raba Cnotliwy nos  fena - CACT
 MVDr.Kateřina Šebelová Pavel Richter 196 - I.cena
 SRH  Cooper Kopův keř  pes - CACT
 Miloš Hauzar Miloš Hauzar 196 - I.cena
 BB  Bendera Sfora Nemroda  fena
 Lukáč Martin Lukáč Martin 189 - I.cena
 BS  Arny z Městečka Trnávky  pes - CACT
 Petr Havlíček  Petr Havlíček  175 - I.cena
 BH  Igor z Hlubocké hájovny  pes
 Petr Bureš Petr Bureš 176 - II.cena

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

20.9.2014 Zbečno    

    Malé povídání o zkouškách ….

  Po dvouleté pauze se podařilo Bloodhound klubu, díky spolupráci s Klubem chovatelů honičů, uspořádat Barvářské zkoušky honičů.
  Každé zkoušky samozřejmě z počátku provází nervozita a napětí, ale velikou odměnou po úspěšném absolvování je vzájemný pocit většiny, i přes všechny ty nervy s jakými přijeli, z příjemně a zajímavě prožitého dne.
  Celé dopoledne nám přálo slunečné počasí, které zpříjemňovalo čekání i plnění jednotlivých disciplín, za pečlivého posuzování rozhodčích Zbyňka Nováka, Pavla Škardy, Marka Chudého a Jirky Nejedlého. Po návratech vůdců se psy, z úspěšně zvládnutých  dosledů na uměle připravených stopách a chování u kusu, bylo již vidět uvolněnější atmosféru mezi lidmi. Všichni intenzivně prožívali den plný napínavých zážitků, výborných výkonů psů, ale i nečekaných zvratů. Jeden ze zástupce honičů, basset hound, pro indispozici ze zkoušek odstoupil.
  Na myslivecké chatě každý mohl doplnit energetické ztráty dle vlastních chutí guláškem, klobáskou, škvarkovou plackou, nebo sladkým zákuskem.
  Bohužel, odpoledne se vydatně rozpršelo, což odradilo všechny, kteří se přišli na zkoušky podívat, poslechnout si něco o nich a nebo jen tak posedět.
  Vůdci a majitelé se svými psy sice posedávali schováni před deštěm v provizorních podmínkách, přesto díky jim, již známému ohodnocení výkonů psů na jednotlivých disciplínách, čekali tentokrát již v uvolněné náladě na propočítání výsledků a závěrečný nástup.
  Déšť přeci jenom ustal a tak za slavnostního troubení trubačů a hoření kanadských svic vyhlásil vrchní rozhodčí Pavel Wischin výsledky zkoušek a zástupkyně firmy Fitmin ing.Tamara Šimková se zástupkyní Bloodhound klubu Martinou Svobodovou rozdaly poháry a energeticky vydatné ceny pro psy.
  Bloodhoundi uspěli na zkouškách velice dobře. Čtyři v l.ceně, pátý ve ll.ceně a i lll.cena šestého bloodhounda je stále úspěšné absolvování zkoušek.  
  O pestrost a zajímavost zkoušek v práci na stopě, se postarala i další plemena honičů a jeden barvář.
  Hodnocení: polský honič  l.cena CACT, štýrský brakýř l.cena CACT, srbský honič l.cena CACT, basset hound ll.cena a bavorský barvář l.cena.
  Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě a bezproblémovém průběhu zkoušek.
  KCHH za pomoc, při splnění legislativních podmínek zkoušek, mysliveckému sdružení SLUKA Zbečno za propůjčení honitby a chaty, rozhodčím za korektní posuzování, pomocníkům za zodpovědné přenášení zvěře, trubačům za troubení i u dosledů, fotografovi za zdokumentování atmosféry zkoušek a obsluze občerstvení za příjemné doplňování vydané energie.
  Poděkování obzvláště patří našim hlavním sponzorům zkoušek:
  Firmě „Dibaq a.s.“, výrobci výživového a doplňkového programu značky Fitmin ,který si získal velkou oblibu v klubu, dále firmám „BERBERA“ za dodání dvou kusů černé zvěře a rakovnické firmě“ Robert Procházka-Zbraně a střelivo“ za věcné dary pro vůdce.
  Gratulujeme všem vůdcům k složení BZH se svými psy a přejeme mnoho krásných společných zážitků při dosledech, procházkách i výstavách.
  Těšíme se příští rok, na již plánovaných BZH na 19.září 2015 ve Zbečně, nashledanou.

  Eva a Ota Benešovi

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Zkušební řády pro myslivecké zkoušky od 1.4.2014    

Stáhněte si - download dokumentů:

ZKUŠEBNÍ ŘÁD pro zkoušky honičů a barvářů
- soubor zkusrad2014.pdf (1,3 Mb)



Nový zkušební řád je platný od 1.dubna 2014. Pro majitele bloodhoundů jsou z toho podstatné pouze následující části:

Všeobecná část str 1 - 27

Zkušební řád pro zkoušky honičů str 147 - 163

Zkušební řád barvářů str 165 - 177




  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

15.9.2012 Zbečno    


*** ROZHODČÍ ***

Vrchní rozhodčí: Mgr. Věroslav HERIAN
Rozhodčí: Zbyněk NOVÁK, Pavel ŠTANGL

Pořadatel: OMS Rakovník, Blodhound Club CZ

   Jméno psa  -  sex
 majitel vůdce body - cena
   Anne Marie od sv.Floriana  fena - 1.místo - CACT
 Petr Bureš Petr Bureš 264 - I.cena
   Irma Nioradze Roborovski  fena - 2.místo - res.CACT
 Helena Sládková Helena Sládková 216 - I.cena
   Fiona z Podjeřmanské Skály  fena - 3.místo
 Ladislav Sluka Ladislav Sluka 186 - II.cena
   Grog z Podjeřmanské Skály  pes
 Ladislav Sluka Ladislav Sluka 166 - II.cena

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

15.9.2012 Zbečno    

    Klubové zkoušky BZH 2012

  V sobotu 15.září uspořádal Blodhound klub společně s Rakovnickým OMS již druhý ročník Barvářských zkoušek honičů, v honitbě MS Sluka Zbečno. Tentokrát byla přizvána ke zkouškám i ostatní lovecká plemena a tak společnost zúčastněných psů byla velice pestrá. Zkoušek se zúčastnili 4 bloodhoundi, 2 porceláni, 1 alpský brakýř, 3 drsnosrstí jezevčíci a 1 jagterier.
  Dva dny před zkouškami, po dlouhém období sucha zapršelo a zlepšily se pachové podmínky, tak důležité pro práci psů na dosledech. Na sobotu jsme měli objednané příjemné babí léto.
  V předvečer zkoušek nám rozhodčí Pavel Štangl, který je lektorem na mysliveckých kurzech adeptů a zkouškách pro hospodáře, na požádání udělal velmi zajímavou přednášku o Aujezskýho chorobě. O jejím původci, objeviteli, monitoringu v naší republice, metodice vyšetření, způsobu přenosu na psy a snaze o její eliminaci.
  Sobotní ráno, již za prvního rozbřesku, zastihlo rozhodčí s pomocníky svědomitě šlapat umělé stopy tras a vůdce se psy na brzkém ranním proběhnutí. Šálek horké kávy, čaje, či uzené klobásky v chladném ránu, díky občerstvení „U Korbela“ v propůjčené chatě MS Sluka určitě přišly vhod.
  Podle naplánovaného scénáře probíhala přejímka psů, veterinární prohlídka, porada rozhodčích, sladění trubačů i hledání nejlepších pozic pro fotografa a kameramany.
  Po slavnostním nástupu s fanfárami, vzájemném se představením rozhodčích, vůdců se psy a losování pořadových čísel, nastal postupný přesun, podle skupin, do honitby.


  První skupinu, bloodhoundy a alpského brakýře posuzovali rozhodčí, Pavel Štangl a Zbyněk Novák. Dva z nich složili zkoušky v l.ceně a získali tak oba tituly CACT i res.CACT, druzí dva v ll.ceně a alpský brakýř v l.ceně. Druhou skupinu, ostatních loveckých plemen, posuzovali rozhodčí Ivan Petrbok a Karel Čepelák. V této skupině složili zkoušky dva psi v l.ceně, dva ve ll.ceně, jeden v lll.ceně a jeden získal loveckou upotřebitelnost.


  Všichni zúčastnění psi byli hodnoceni v limitních disciplínách známkou 4, nebo minimálně známkou 3, někteří získali za chování při zastřelené zvěři i body za hlášení navíc, ale jejich vůdci podcenili nácvik odložení a chůze, což mělo za následek posunutí v ceně.
  Po návratu z honitby na chatu čekal všechny tradiční gulášek a vychlazené pivečko.
  Zatímco se rozhodčí věnovali propočítávání výsledků, vypisování tabulek, diplomů a potvrzení o zkouškách psů z výkonu, vládla mezi vůdci již uvolněná atmosféra a vzájemná sdělování si, právě prožitých zážitků, nebrala konce.


  Při slavnostním zakončení v duchu tradic s fanfárami, výřadem černé zvěře a hořících svic, vyhlásil vrchní rozhodčí Věroslav Herian výsledky zkoušek jednotlivých psů a gratuloval vůdcům. Připravenost zkoušek zhodnotil na výbornou, pochválil vůdce za reprezentaci jednotlivých plemen a přátelskou atmosféru a bloodhoundy za skvělou reprezentaci klubu.


  Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě a bezproblémovém průběhu zkoušek.
  Mysliveckému sdružení SLUKA Zbečno za propůjčení honitby a chaty, rozhodčím za korektní posuzování, pomocníkům za zodpovědné přenášení zvěře, trubačům za troubení i u dosledů, kameramanům a fotografovi za zdokumentování atmosféry zkoušek, obsluze občerstvení za příjemné doplňování vydané energie, kamarádům za pomoc a nápady při přípravě.
  Poděkování obzvláště patří našim hlavním sponzorům zkoušek: Firmě „Dibaq a.s.“, výrobci výživových programů značky Fitmin, jejíž výživový a doplňkový program si získává velkou oblibu, nejenom v klubu, ale jak jsme měli možnost slyšet už během zkoušek i u ostatní chovatelů loveckých plemen, firmě „BERBERA“ za dodání dvou kusů černé zvěře a rakovnickým firmám“ Robert Procházka - Zbraně a střelivo“ a salonu „Alex“ za věcné dary pro vůdce i psy.
  Opět jsme prožili se všemi moc pěkný den, plný napínavých zážitků, výborných výkonů psů, ale i nečekaných zvratů a příjemných setkání. Gratulujeme všem vůdcům k složení BZH se svými psy, přejeme mnoho krásných společných zážitků a těšíme se příští rok nashledanou s těmi z Vás, kteří budete mít zájem připravit svého psa na zkoušky a absolvovat je společně s námi.
   Hubertův zdar !

  Eva a Ota Benešovi

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

17.9.2011 Zbečno    


DIANA z Křivoklátských Hvozdů - VÍTĚZ ZKOUŠEK
   Jméno psa  -  sex
 majitel vůdce body - cena
   Diana z Křivoklátských Hvozdů  fena - 1.místo - CACT
 Dušan Bardonek Dušan Bardonek 216 - I.cena
   Francesca z Podjeřmanské Skály  fena - 2.místo - res.CACT
 Kateřina Schwippelová Martin Gerža 216 - I.cena
   František z Křivoklátských Hvozdů  pes - 3.místo
 Soňa Fremutová Soňa Fremutová 195 - II.cena
   Gomezz Fransimo Iseb  pes
 ing.Pavel Prokop ing.Pavel Prokop 186 - II.cena
   Almond Bascoretta  pes
 ing.Jindřich Turek Lucie Turková 169 - II.cena
   Frederika z Křivoklátských Hvozdů  fena
 ing.Pavel Prokeš ing.Pavel Prokeš 166 - II.cena
   Ali Baba Ta Malibu  fena
 Martina Svobodová Martina Svobodová 166 - II.cena
   Calvin Japa-Mys  pes
 Igor Jalůvka Dalibor Masopust 155 - III.cena
   Ardenna Bascoretta  fena
 ing.Jindřich Turek Lucie Turková 155 - III.cena
ABSENCE OMLUVENA:
   Fiona z Podjeřmanské Skály  fena
 Ladislav Sluka Ladislav Sluka
   Witch Famous Alhavant  fena
 ing.Václav Viaček ing.Václav Viaček
   Idol Billy Roborovski  pes
 Lenka Kopecká Lenka Kopecká

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

17.9.2011 Zbečno    

    Klubové zkoušky BZH 2011

  Každé přípravy ve stanovený termín končí a nastává den dlouho očekávané akce.
  Pro Bloodhound klub to byl den 17.září 2011, termín 1.ročníku Klubových BZH ve spolupráci s OMS Rakovník, v honitbě MS Sluka Zbečno.
  Průběh letošního babího léta sliboval, nepokazit nic z plánovaných představ, jak organizátorům a rozhodčím, tak vůdcům se psy i přihlížející veřejnosti. V tomto směru nám počasí dopřálo to nejlepší, co na sklonku léta nabízí.
  Část účastníků dorazila již v páteční  podvečer a ostatní v brzkých ranních sobotních hodinách .Každého psa doprovázela téměř kompletní rodina.Přihlášeno bylo dvanáct psů, ale zkoušek se zúčastní pouze devět, tři vůdci se svými psy se omluvili.
  Za svítání se konala  poslední příprava na zkoušky, kladení stop na stopních drahách.
  Okolí myslivecké chaty ožilo lidmi a psy. V chatě při ranní kávě probíhala porada rozhodčích a následovala veterinární přejímka psů.
  V devět hodin odtroubil trubač Milan Cihelka na lesnici slavnostní nástup. Ředitel zkoušek přivítal všechny zúčastněné, vrchní rozhodčí Věroslav Herian představil rozhodčí: Zbyňka Nováka, Pavla Štangla, Ivana Petrboka a Karla Čepeláka, hospitanty, dohlédl na losování a zkoušky prohlásil za zahájené.
  Vůdci se psy a rozhodčími se přesunuli auty do lesa k první disciplíně: "Dosled černé zvěře" na nepobarvené, minimálně čtyři hodiny staré stopě. Vše probíhalo podle plánu.
  Po absolvování dalších disciplín "Chování u střelené zvěře" a "Vodění" se vůdci se psy postupně vraceli zpět na chatu, kde je čekalo příjemné občerstvení v podobě tradičního gulášku, klobásek, nebo grilované krkovičky. Všichni psi do této chvíle absolvovali proběhlé disciplíny, i přes rozdílná hodnocení, úspěšně. Teď odpočívali pod stromy u svých misek s vodou a někteří i tvrdě usnuli.
  Nadále však zůstávala atmosféra plná očekávání, jak uspějí při plnění poslední disciplíny "Odložení". Skupiny odcházely s rozhodčími na stanoviště, bylo slyšet střelbu, žádné přivolávání, ani hlasité houkání a po půl hodině se kompletně všichni vraceli zpět. I tuto disciplínu všech devět psů splnilo.
  Mezi vůdci již panovala uvolněná atmosféra. Vyprávěním o právě prožitých zážitcích na zkouškách si zpříjemňovali posezení při pivečku a kávě. Rozhodčí však ještě měli mnoho práce s propočítáváním výsledků, zapisováním do tabulek a diplomů.
  Slavnostním nástupem, gratulacemi vůdcům, předáváním "Potvrzení o splnění zkoušky z lovecké upotřebitelnosti psa" a pohárů, byly završeny Bloodhound Klubové BZH.
  Vždy je co vylepšovat, přesto si myslíme, že patron bloodhoundů a zároveň myslivosti, svatý Hubert, může být spokojen s přátelskou atmosférou mezi lidmi, předvedenou úrovní připravenosti psů i vůdců, ale i zároveň se způsobem zachování a dodržení mysliveckých tradic na těchto zkouškách. Prožili jsme se všemi, kteří se zúčastnili zkoušek báječný den, plný napětí, dojmů a bloodhoundi využili možnosti prokázat to (i když prozatím jenom na zkouškách) co se o schopnostech plemene ví (jak řekl vrchní rozhodčí Slávek Herman), již dlouhá a dlouhá léta, vlastně již více, jak celé tisíciletí … Z úst rozhodčího, který se zúčastnil Klubových BZH před dvěma lety v Kozolupech jsme dostali, jako klub pochvalu, že připravenost vůdců i psů byla o sto procent lepší. Poctivě se trénovalo, na Moravě i v Čechách. Víme, že někteří z Vás tuto zkoušku dělají kvůli Českému šampionátu, měli jste ale možnost přiblížit se v komunikaci se svým psem k jeho vlohám i zájmům a více si vzájemně porozumět. Z našeho pohledu je právě tohle, to nejdůležitější i pro běžné Vaše společné soužití. Pes si na procházkách samozřejmě ověřuje všechny stopy (to je jeho nejpřirozenější vlastnost), ale sledovat stopu by měl pouze cíleně Vámi zvolenou a až na povel, nebo se po chvilce ověřování stopy k Vám vrátit.
  Pokud za Vámi někdo z myslivců přijde a požádá Vás o dosled poraněné zvěře, neodmítejte ho, ale dbejte především o bezpečnost Vaši a Vašeho psa. Nenechte se přemluvit k dosledu v noci. K myslivecké etice patří nechat zvěř v klidu zhasnout, což někteří myslivci nedodržují. Ale takhle je to s etikou v jakékoli lidské činnosti. Jděte na dosled za svítání a střelce mějte v těsném sledu. Pokud zvěř není zhaslá, on musí takovou situaci dořešit. Vy se svým psem mu pouze pomůžete, aby nebyla zmařena. Váš pes z takovéhle společné činnosti bude nadšen, to byl původní smysl k němuž byl vyšlechtěn.

  Uděláme vše, co bude v našich možnostech, abychom si podobný den, jako byl ten letošní, mohli prožít příští rok znovu, s těmi z Vás, kteří budete mít zájem připravit svého psa na zkoušky z lovecké upotřebitelnosti a absolvovat je společně s námi.

  Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě a bezproblémovém průběhu zkoušek. Mysliveckému sdružení SLUKA za propůjčení honitby a chaty, rozhodčím za korektní posuzování, kladečům za zodpovědné kladení stop včetně přenášení zvěře, trubači za troubení i u dosledů, kameramanovi za zdokumentování atmosféry zkoušek, panu doktoru za přejímku psů i přestože měl ordinační hodiny, obsluze občerstvení za příjemné doplňování vydané energie, kamarádům za pomoc při přípravě stopních tras, gulášku pro lidi, zajištění diplomů, pohárů a dárků pro psy.

  Poděkování obzvláště patří našim dvěma hlavním sponzorům zkoušek - firmě Dibaq a.s., výrobci výživových programů značky Fitmin, jejíž výživový i doplňkový program je v klubu velice oblíben a firmě BERBERA za dodání dvou kusů černé zvěře.

  Přejeme všem členům klubu a jejich psům do Nového roku především zdraví, mnoho příjemných společně prožitých chvil a těšíme se na společná setkání.

 Eva a Ota Benešovi

Oznámení:
  Ještě před konáním zkoušek jsme předsednictvo ČMKJ, jejímž nejsme členem, požádali o znovu udělení výjimky na konání Klubových BZH pro rok 2012, ale v říjnu přišla zamítavá odpověď. Vstoupili jsme proto do jednání s OMS v Rakovníku a naplánovali BZH, tentokrát v opačné spolupráci, s Bloodhound klubem, na 15.září 2012.
  Zájemci o tréninky mohou volat na tel 603 728 327 nebo 737 333 052.
  Nabídka tréninků platí pro všechny členy klubu a to i zároveň na zkoušky Předběžné barvářů, aby jste mohli skládat zkoušky kde potřebujete.
  Prosím ty z Vás, kteří jste absolvovali zkoušky se svým psem a neposlali ještě kopii soudcovské tabulky, aby tak učinili co nejdříve. Netýká těch, kteří dělali zkoušky 17.září ve Zbečně.

 výcvikář Ota Beneš

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

Individuální zkoušky barvářů    

    Individuální zkoušky Elišky z Křivoklátských hvozdů

  Od předloňského roku, kdy jsem s Eliškou úspěšně složil Předběžné barvářské zkoušky ve ll. ceně a společně jsme tak splnili podmínky pro Individuální zkoušky barvářů, uběhlo již mnoho času. Vše jsme měli přihlášené a s rozhodčími domluvené, ale jedná se o skutečný dosled za konkrétních limitujících podmínek, které musí být dodrženy. Ne každý dosled tyto podmínky splňuje.
  Zkoušky se provádí na postřelené jelení, daňčí, mufloní nebo černé zvěři. Stopa musí být alespoň 5 hod. stará, minimálně 500 kroků dlouhá a taky si vás musí někdo na dosled pozvat. Většina lovců střílí na jistotu, zvěř hasne v ohni, nebo kus odběhne maximálně do 300 metrů. Dosledu se musí zúčastnit společně s vůdcem, psem a lovcem i rozhodčí s příslušnou aprobací pro zkoušky barvářů..
  Není jednoduché všechny tyto podmínky splnit. Za rok a půl se nám tohle nepodařilo.

  Jednoho večera, ke konci ledna letošního roku, se u nás po osmé večer zastavil kolega z našeho mysliveckého sdružení. Postřelil prase, ale ani po 100 metrech od nástřelu kus nenašel. Podle barvy usuzuje, že zasáhl na měkko. Právě začalo chumelit. Tak tohle vypadalo velice nadějně. Domluvili jsme se, že ráno půjdeme na dosled na obnově.
  Přestože bylo už téměř devět hodin, zavolal jsem do Příbrami rozhodčímu Františku Soukupovi, zda by mohl ráno přije. Přislíbil příjezd na osmou hodinu.
  Přes noc napadly asi 3 cm sněhu, stopa stará 14 hodin, rozhodčí dorazil, takže část podmínek byla splněna.

  Ráno bylo mrazivé, ale slunečné. Na nástřelu prosakovala obnovou barva a Eliška nadšeně vyrazila po stopě.
  Zasněženou louku vystřídal les, rovinu svah a já už se klouzal po zádech strmou roklí s mnoha popadanými kmeny starých stromů. Eliška zabraná do své práce se vůbec nenechala rušit nějakým mým padáním a klouzáním, ani tím, že barva ve stopě zmizela. Přeskočila potok a pokračovala prudkým svahem vzhůru. Tady jsem ji již začal brzdit já, svými fyzickými možnostmi. Sotva jsem popadal dech a musel několikrát do svahu odpočívat. Na poslední zastávce jsem se dopustil zásadní chyby. Nenastoupili jsme na stopu v místě, kde jsem Elišku zastavil, což bylo o nějakých 5 metrů po svahu výš, ale z mého stanoviště, kam ke mně sešla. Na povel "Stopa, hledej !" se vydala po první stopě, která byla nejblíže. Šla, ale už bez nadšení, ohlížela se po mně a chovala se nejistě. Tohle nebylo ono. V první chvíli jsem si myslel, že jsem ji svým dlouhým odpočíváním od stopy odradil. Rozhodčí pozorně prohlížel stopu bez barvy. Já vnímal změnu v Eliščině chování. Rozhodli jsme se vrátit na poslední místo, kde jsem ji před tím zastavil.
  Nastoupila opět nadšeně. Po chvíli se ve stopě divočáka objevila ještě jedna stopa, stopa lišky. Pokud bude kus zhaslý, možná bude i načatý.
  Vystoupali jsme konečně na rovinu. Tady se již začaly objevovat první nižší hustější porosty. Raněný kus vyhledává houštinu.
  Po asi 200 metrech tentokrát stopu překřížila stopa jelena. Eliška ji chvilku sledovala, ale po ověření se vrátila a pokračovala v dosledu. Došli jsme na vykácený, ale již náletem a ostružiním porostlý průsek lesem. Zde bylo mnoho stop, které se křižovaly a míjely.
  Po chvilce ověřování stop se Eliška vydala do nízké habřiny, kterou asi po 30 metrech vystřídala smrčina. Zde přešla z nízkého na vysoký nos a přidala na tempu. V ten moment nám všem již bylo jasné, že před námi je lože. Tady je na místě důležitá velká opatrnost při dosledu černé zvěře. Pokud je zraněna, může být velice nebezpečná.


  Posledních 20 metrů s vysokým nosem v tempu a jsme u kusu. Je zhaslý. Na stavění a hlášení nedošlo, Stopa byla dlouhá 2 100 metrů. Podmínky individuálních zkoušek jsme splnili a zhaslý kus dosledovali.
  Radost je veliká. Tohle je již čtvrtá, úspěšně složená, Eliščina zkouška z lovecké upotřebitelnosti.

 Napsal Ota Beneš

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

Zkoušky honičů v říjnu 2010    

    ZH v Kostelní Střímelici

  Na poslední víkend v říjnu jsme si naplánovali zkoušky honičů (ZH). Pořádal je Chovatelský klub honičů společně s OMS Praha 2 v honitbě u Kostelní Střímelice.
  Zkoušky honičů jsou dvoudenní a kvalifikují psa pro lov a dosled spárkaté zvěře se zvláštním zaměřením na náročný lov a dosled černé zvěře se zadáním titulu DIVIAČAR. Pes musí prokázat přiměřenou ostrost na černou a spárkatou zvěř, proto se hodnocení jednotlivých disciplín provádí na společném honu nebo naháňce.
  Výchovu našich psů se snažíme směrovat především na dosledy a poslušnost sledovat stopu pouze cíleně námi zvolenou. S přihlédnutím k velikosti dnešních honiteb, k ochraně zvěře, hustotě osídlení Křivoklátska, spoustě silnic a také s ohledem na našeho souseda, Lánskou oboru, jako honiče naše psy nepoužíváme. Na to si jich příliš ceníme a nechceme, aby se naše každodenní společné procházky na volno měnily ve společné, nekontrolovatelné naháňky. Přesto stále honiči a barváři zůstávají a my se jejich chování snažíme pouze usměrňovat. Nic nedrilujeme, vše je musí bavit. I návrat zpět k nám musí být radostný, třeba z pocitu, že si zatím něco zajímavého bez nich, užíváme. Co jsme se společně naučili, si musíme i vyzkoušet v reálu na zkouškách. Zde si vždy ověříme správnost výcviku a poznáme chyby, kterých jsme se dopustili. Eventuelně pochopíme v souvislostech a porovnáváním práce psů jiných plemen důvody, proč se bloodhoundi projevují, jak se projevují. Naší snahou také je, aby rozhodčím vešel do povědomí způsob jejich práce.

  Že se zkoušek zúčastníme oba, já i Ota, bylo tedy jasné. Ota s Eliškou, ale s kterým psem já, tak úplně jasné nebylo. Účast Blažeje nepřicházela v úvahu. Aportuje štěkající psy a já nechtěla riskovat vyloučení ze zkoušek. Volba padla na Agátu, která hlásí každou teplou stopu. Deset dní před zkouškami však začala hárat. Dalším adeptem na zkoušky byla Sára. Teplou stopu nehlásí, ale okamžitě po ní vyráží. Vrací se do dvaceti minut, chytá zvěř za zadní běhy a krátce hlásí při jejím stavění.

  Zde bych ještě ráda připomenula charakteristiku bloodhounda :
  Jedná se o honiče pro vysokou honbu (honiči parforsní). Byl a stále zůstává loveckým psem, který, vzhledem k svému báječnému čichu, je především využíván jako limier - pes, sloužící k bezhlučnému vyhledávání zalehlé vysoké zvěře, především jelena, před lovem štvanicí, užívaný také často k dosledu postřelené zvěře a při vyhledávání zmizelých osob.
  Vzhledem ke své funkční tělesné stavbě je pes Sv. Huberta nadán velkou odolností a navíc výjimečně kvalitním čichem, který mu umožňuje sledovat bez nesnází stopu na dlouhou vzdálenost i v nebezpečných terénech. (citace ze standardu platného od 13.03.2001)

  Do Kostelní Střímelice jsme vyrazili brzo ráno za tmy a mlhy, ale při zahájení zkoušek, přestože bylo mrazivo, již svítilo sluníčko. Slavnostního nástupu s fanfárami se zúčastnilo asi dvacet střelců, deset honců, sbor rozhodčích a dalších šest psů se svými vůdci. Jeden Slovenský kopov, dva Jamthundi a tři Karelští medvědí psi. Všech šest dávalo najevo radost a nedočkavost samozřejmě štěkotek, jeden dokonce s fanfárami vyl.

  Odjeli jsme do první leče. Nechali střelce dojít na svá stanoviště a my se psy, honci a rozhodčími, všichni oblečeni v reflexních vestách, vyrazili proti nim.
  Honci tloukli klacky do stromů, hlasitě halekali a všichni vůdci na povel "hledej !" vypustili psy. Ti pobíhali mezi námi, prohledávali les, někteří i poštěkávali.
  Vypuštěný pes, na příkaz k hledání, se má snažit co nejrychleji najít zvěř. Přitom musí vnikat do houštin a zvěř vyhledávat v prostoru leče ve vzdálenosti více než 100 m. Přítomnost vůdce si musí v určitých intervalech, asi po 5 minutách, pokud nehoní zvěř, ověřovat a řídit se směrem honěné leče. Při nahánění upřednostňovat tu zvěř, která je při naháňkách se psem lovena. Je to hlavně zvěř černá a jelení.
  V průběhu naháňky rozhodčí sledují chování psa na stanovišti, chování po výstřelu, ochotu práce na černou zvěř, jak pes reaguje na povely vůdce, kondici a výkon psa, orientaci a hlasitost.
  Po chvilce proběhly kolem nás tři kusy vysoké a Sára vyrazila okamžitě za nimi. Asi po deseti minutách ke mně radostně přiběhla Eliška, lípla mi pusu, ale během chvilky také zmizela.
  Na každé lesní cestě jsme srovnávali leč a opět pokračovali dál i bez psů. Musí si své vůdce najít sami.
  Vzrostlý listnatý les střídaly nízké smrčiny a lesní školky v oplocence, se vzrostlým ostružiním až do pasu a pařezy.
  Na další lesní cestě proběhlo srnčí. Chtěla jsem Sáru, která pár metrů ode mne právě pobíhala, přivolat, ale rozhodčí mi to nedovolil. Zvěř neviděla, ale pomalu poodcházela tím směrem s vysokým nosem, vzápětí jej přiložila k zemi a vyrazila po stopě. Krátké pohonění srnčí zvěře se toleruje, pes ji však nesmí upřednostňovat. Netrvalo to dlouho a vrátila se.


  Tentokrát mezi honci proběhla z mlází se srnčím i prasata, ale na opačnou stranu od střelců.
  Slyšeli jsme vzdalující se štěkot kopovky a karelského medvědího psa. Po chvilce se připojil hluboký hlas bloodhounda.
  Hodnotí se pouze to, co rozhodčí vidí, ale přestože se vždy snažili dostat včas na místo, odkud se štěkot ozýval, ani jednu z našich holek neviděli.
  První leč skončila bez úlovku.
  Přebrodili jsme Jevanský potok a došli do vsi na malé občerstvení. Bylo nám ho již hodně zapotřebí.
  Po občerstvení jsme auty vyjeli asi 8 km do kopců, do další leče.
  Vstup do leče byl vlastně spíš sešup po zadku do rokle a téměř horolezecký výstup na druhé straně s přidržováním se vyčnívajících kořenů stromů. Sáře jsem pomáhala, jako podpěra zadních běhů a ona zabírala i drápy předních tlap, jako kočka. Na hřbetu rokliny už opět vyrazila po stopě. Vzápětí proběhla za ní i Eliška. Obě holky si to moc užívaly. Kdy se jim tohle znovu podaří, abychom je nechali takhle pracovat, podle jejich představ. Jen chvilku se zdržely v blízkosti některého z nás a opět vyrážely. Nikdo je neomezoval a my jsme obdivovali jejich orientaci v úplně cizím prostředí. V tak těžkém terénu s vysokými porosty ostružin, zarostlými pařezy, téměř neprůchodným polovzrostlým smrčím a s oplocenkami, kde opravdu musely sledovat naši stopu, aby se jim podařilo najít  místa, kudy dírami v drátěnce se nám podařilo projít.
  Všichni byli již hodně unavení, ale úlovek zatím žádný. To by znamenalo hodnocení psů bez zadání titulu DIVIAČAR.
  Vstoupili jsme do další leče. Ani trochu se nám už nechtělo.
  Tentokrát to byla promáčená roklina s rozbláceným potůčkem bez břehů a naproti svah osázený neprořezaným smrčím, prorostlý náletem, skrývající obrovské pařezy. Honci kleli, že se tudy nedá projít. Nikoho v porostu nebylo ani vidět, jen se celý rozvlnil. Tady byla zalehlá prasata a ta vyběhla proti střelcům na stanovištích. Započala střelba a některá prasata se vracela zpět do porostu. Došlo i na střelbu v roklině. Zde musím vyzdvihnout práci kopovky. Pracovala velmi usilovně a její štěkot se ozýval každou chvilku z jiné části svahu. Stále se vracela, obíhala porost a znovu do něj za hlasitého štěkotu neohroženě vbíhala.

  Střelcům se podařilo střelit čtyři prasata, páté porazilo projíždějící auto.

  Konec leče.


  Vůdci si přivolávali své psy a všichni se znaveni vraceli strmým svahem k autům. Na přivolání se tentokrát neobjevila, ani jedna z našich holek. To bylo pro nás hodně smutné zjištění.
  Po 20ti minutách marného volání a pískání jsme se rozhodli, že se rozdělíme. Moc dobře víme, že jsou schopné nahánět i více než deset kilometrů. Já zůstala na svahu a Ota sjížděl autem zpět ke vsi. Vždy někde zastavil, zapískal a čekal, zda se některá neobjeví. Potkal vracející se střelce a ti mu řekli, že je obě viděli hnát kňoura směrem k první leči. Ta byla vzdálena těch 8 km. Tak tohle pro nás byla první dobrá zpráva. Dojel k první leči a na jednom dalším zastavení a zapískání přiběhla ze svahu Sára.
  Zazmatkovala jsem, nezůstala na svahu a taky sjela s honci autem zpět do vsi, že pomohu hledat Elišku na tom samém místě. Měla jsem zůstat tam, kde jsme byli s holkami naposledy společně, protože sotva jsem přesedla k Otovi, zastavilo u nás auto se střelci, že viděli bloodhounda nahoře u poslední leče.
  Vyjeli jsme do kopců a zastavili u posledních opozdilců leče. Vyprávěli, že se Elišku snažili chytit, ale jaké bylo jejich překvapení, když uskakovala a dokonce na ně i vrčela. Tak tohle bylo překvapení i pro nás. Takhle, že se chovala naše hodná Eliška, která každého ráno olíbala? Cestu zpět do kopců , oproti Sáře, které je sedm a půl roku, zvládla bez problémů. Ze společného setkání jsme měli obrovskou radost a opět pociťovali zároveň obdiv k jejich schopnostem orientace v úplně cizím prostředí.
  Již se stmívalo, ale ještě jsme zvládli odložení. Holky jako jediné ze psů na volno, Eliška u klobouku a Sára u batohu.
  Slavnostní ukončení leče za tmy s výřadem ulovené zvěře, ohni a fanfárami mělo téměř tajuplnou atmosféru. Jako bychom se zúčastnili lovu v dávných časech.
  Znaveni jsme po večeři usnuli s tím, že ráno nás čeká obůrka s prasaty. Hnát kňoura je rozhodčí neviděli a tak musíme ráno splnit disciplínu "ochotu k práci na černou zvěř". Z toho jsme moc radost neměli. Zvířata v ohradách jsme je učili míjet bez hlasitých projevů. Sami chováme kozy, v okolí jsou koně i krávy. Ještě záleží, jak se budou projevovat zvířata v ohradě.
  Prasata byla opřená asi 4 metry od ohrady o zeď chlívku a na psy nereagovala. Zde jsme měli nejslabší výkon ze všech psů.
  Rozhodčí nás oznámkovali ve třetí ceně jedním bodem.
  Další disciplínou, která nás čekala, byla "šlapaná a současně uměle založená pobarvená stopa". Na tu jsme se opravdu těšili i když….
  Obě holky stopování milují, ale opět jsme u úskalí bloodhoundího stopování. Důležité je nahlásit způsob, jak bude stopa psem vypracována.
  …bloodhound pracuje, jako vodič a pozor, na konci půjde dohledat i kladeče.
  Tohle jsme již viděli na zkouškách mnohokrát a nejenom u našich psů.
  Sára vyrazila natěšená na stopu a velice si ji vychutnávala. Obzvláště k barvě si s úplnou slastí vždy přičichla ("slastně přivoněla, jako ženská k parfému"). Po celou dobu byla v barvářském řemeni tak zalehlá, že jsem ho i párkrát pustila z ruky, abych se vyhnula houštině, obešla ji a Sáru nezdržovala. Jednou sešla ze stopy, ale už se vracela a v ten moment se nám řemen zamotal do kmínků smrčiny a větví na zemi. Chvilku mi trvalo, než jsem ho vymotala. Za zády mi zatroubila trubka rozhodčího, jak nás přivolával zpět na stopu. Tady Sára opět přičichla k barvě a prase během několika dalších minut našla. Jak jsem napsala, pro ni stopa nekončila. Šla dosledovat ještě kladeče, přivítala se s nimi a vzápětí se k praseti vrátila.
  Zhaslé prase přeci neuteče a stopa musí být kompletní.
  U vodičů se ještě hodnotí "chování, vzrušení a zájem o ulovenou zvěř" jako samostatná disciplína.

  Dostala jsem od rozhodčích instrukci, abychom obě poodešly stranou a kladeči odnesli prase dále do lesa.
  Pes se vypustí se ze vzdálenosti 100 kroků proti větru od založené černé zvěře ve vhodném řidším porostu, aby rozhodčí mohli posoudit jeho práci. Vůdce zůstane na místě vypuštění psa. Posuzuje se, zda pes hlavně zvěř nenačíná.
  Z našeho stanoviště na povel "hledej !" Sára neomylně prase našla.Tohle ji moc baví.
  Měla jsem pro ni připravený za odměnu spárek, protože teď už si dělala na své prase nárok.
  S Eliškou to bylo to samé, jenom ze stopy nesešla ani jednou. Šla bezchybně. Na Otovo upozornění o dohledání kladečů se již rozhodčí smál, že tohle už u bloodhoundů zná.
  Na zpáteční cestě nám ještě posoudili "vodění na řemenu" a měli jsme zkoušky za sebou.


  Nyní nás již čekal zasloužený oběd a odpočinek. Rozhodčí pilně počítali, zapisovali do tabulek a diplomů.
  Slavnostní nástup a vyhlášení výsledků mělo již odlehčenou atmosféru, alespoň z pohledů lidí. Co se psů týká, jejich středem zájmu bylo prase ležící mezi námi a rozhodčími.
  Každý vyhlašovaný pes s vůdcem kolem něj musel projít, což se ostatním psům ani trochu nelíbilo. O vrčení a vzájemné napadání nebyla nouze. Vypadalo to, jako by nesouhlasili s hodnocením svých soupeřů.
  Absolutním vítězem zkoušek se zaslouženě stala fena Slovenského kopova Aemi.
  Naše holky dosáhly vysokého bodového hodnocení (na první cenu: Eliška 176 a Sára 171 bodů), ale díky hodnocení u obůrky, pouze v ceně třetí. Radost nám to trochu pokazilo, ale i tak jsme rádi, že zkoušky úspěšně složily a nic zlého se jim nestalo.
  Domu jsme se vraceli všichni znavení, poškrábaní, ale šťastní.

 Napsali Eva a Ota Benešovi
 PODKLADY:
Zkušební řád pro zkoušky honičů (platný od r.2008)
Standard FCI č.84/22.6. 2001/F

Více fotek je v Galerii - Myslivost.

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

Barvářské zkoušky honičů 9.10.2010    

    BZH v Pavlínově na Žďársku

  Další velký den v životě našeho Bloodhounda Coppera Jahody, jeho majitele a zároveň vodiče na Barvářských zkouškách honičů (BZH), se konal 9. 10. 2010 v MS Pavlínov v okrese Žďár nad Sázavou. BZH zahájil jednatel OMS Oldřich Sedlář, který představil ředitele zkoušek Stanislava Šaška, jenž pronesl uvítací řeč za myslivecké sdružení Pavlínov, správce zkoušek Karla Dobrovolného a sbor rozhodčích. Vrchním rozhodčím byl ustanoven Doc. MVDr. Karel Bukovjan, CSc., jako další členové komise byli delegováni Jaroslava Břečková, Jan Kesner, Jiří Cikryt a pan Mašek. Zúčastněné obeznámil s průběhem BZH předseda KK OMS Jan Kesner.
  Zkoušek se zúčastnilo osm psů, velmi různorodého složení: trpasličí hladkosrstý jezevčík, dlouhosrstý jezevčík, drsnosrstý jezevčík, dva alpští brakýři jezevčíkovití, jagdteriér, sedmihradský honič a bloodhound. Psi byli rozlosováni do dvou skupin, kdy jedna pracovala na předem připravené stopě a druhá plnila úkoly poslušnosti. Pro první skupinu, do níž byl zařazen i Copper, byli přiděleni rozhodčí Jan Kesner a Jiří Cikryt. Tato skupina pracovala nejprve na stopě, kdy pro každého psa, byla připravena individuální trasa, kterou si vůdci předem vylosovali.
  „Páni rozhodčí, představuji Vám psa Coppera Jahodu, vůdce Bohuslav Jančík, k vykonání zkoušky na nepobarvené stopě,“ těmito slovy představil vůdce svého psa, před navedením na nástřel. Stopa, asi 500 m dlouhá, byla našlapána v poměrně těžkých podmínkách. Místy silně bahnitý terén přecházel v hustý nízký smrkový porost a následně ve vysoký les s podrostem trávy. „Při přestupu na trávu, jsem si nebyl vůbec jistý, zda jdeme správně, pes však šel pořád svým tempem, sebejistě, tak jsem mu plně důvěřoval.“ Asi 100 m před koncem stopy vydal rozhodčí povel pro vypuštění psa. Psovi byl sejmut obojek a dál pokračoval po stopě na volno, až k divočáku do kterého strčil dvakrát nosem a další zájem o něj bohužel nejevil. To se negativně projevilo na známce hodnocení chování u kusu, tedy nejnižší známkou (1). Za práci na stopě byl Copper ohodnocen nejvyšší známkou (4). Rozhodčí Kesner popsal práci psa na stopě následující řečí: "Tento pes má sice nos vysoko od země, ale je to barvář-specialista. A ukázal nám, že je tohoto zařazení hoden, po stopě šel sebejistě, klidně a bez problémů".
  Po krátké přestávce následovaly další dvě disciplíny (odložení, vodění). Rozhodčí určil místo pro odložení psa. Zde musel Copper vydržet celkem 10 minut bez vůdce a to i přes výstřel, který následoval po prvních pěti minutách. Tato disciplína nečinila psovi žádné problémy a byl opět hodnocen nejvyšší možnou známkou pro odložení na řemeni (4). Poslední disciplínou bylo vodění, které vůdce předváděl se psem na řemeni a byl ohodnocen známkou 3. Copper dosáhl celkového bodového hodnocení 185 b., ve třetí ceně. „ Byl jsem velice spokojený s výkonem svého psa, i hodnocením rozhodčích. Touto cestou chci poděkovat MS Pavlínov za příjemný průběh zkoušek a MS Rovečné za umožnění nácviku na BZH.“

 Napsala Petra Jančíková
 ve spolupráci se svým otcem Bohuslavem Jančíkem.

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

Klubové zkoušky 19.9.2009 Kozolupy    

    BZH Bloodhound klubu v Kozolupech 2009

  Jednou z nejvýraznějších a nejdiskutovanějších vlastností bloodhoundů je jejich kvalita nosu a schopnost a ochota (spíše vášeň) sledovat zvířecí, nebo lidskou stopu různě starou.
  Je velmi důležité tyto schopnosti v chovu udržet a dále rozvíjet.
  Většina majitelů se zpočátku věnuje především výstavám. Pokud je pes úspěšný a podaří se mu v čase delším než jeden rok a den získat tři první místa s přidělením titulu CAC, je majitel postaven před možnost získat pro svého psa titul Český šampion. Pro jeho získání je podmínkou složení lovecké zkoušky. BZH nebo PBZ.
  Menší část majitelů, svým zájmovým zaměřením na myslivost, dává možnost svému psu pohybovat se již od stěněte v prostředí, ve kterém svoje vlohy rozvíjí a majitel je usměrňuje.Vychovává jej tak, že lovecká zkouška je vlastně cílem výchovy a jejich soužití.

  Bloodhoundí stopování má vzhledem k povaze a jejich schopnostem svá úskalí a specifika.
  Také nedostatek zkušeností rozhodčích s tímto plemenem je může znevýhodňovat na zkouškách barvářů a honičů. Všechna dostupná literatura je zmapována na Hanoverské a Bavorské barváře při práci a o bloodhoundech je vždy jen zmínka, že mezi barváře patří. I mezi jmenovanými plemeny jsou patrny rozdíly v temperamentu a tím i provedení práce. Vše samozřejmě obecně, ale zkušenosti s bloodhoundy chybí. Musíme se držet pravidel Zkušebního řádu a zařadit do tabulek.
  Určitá podobnost povah s basety, kteří se u nás chovají déle a podmínky skládání zkoušek mají stejné, vedla k tomu, že Bloodhound klub začal spolupracovat s Basset klubem nejenom v oblasti výstav, ale i zkoušek.
  Zkoušky se svým psem může každý skládat v kterémkoli mysliveckém sdružení, jež zkoušky pořádá.
  Nejvíce bloodhoundů však absolvovalo zkoušky v Blučině u Brna, kde je předsedou mysliveckého sdružení rozhodčí a zároveň dlouholetý výcvikář Basset klubu ing.Václav Jedlička.
  Pro vzrůstající zájem členů Bloodhound klubu o složení BZH, bylo přáním a snahou výboru uspořádat zkoušky Bloodhound klubu pod vedením vrchního rozhodčího ing.Jedličky v honitbě v okolí Zadní Třebáně.
  Společně s předsedkyní klubu Kateřinou Schwippelovou vybrali les u Kozolup a my dostali za úkol připravit týdenní kurz a trasy stop pro dvanáct psů.
  Na pomoc s rozvržením stop v terénu jsme přizvali pana Eduarda Dvořáka, dlouholetého člena Basset klubu se zkušenostmi s výcvikem a zkouškami.
  Přidělený les jsme proběhali křížem krážem, ale byl tak prorostlý ostružiním, místy až do pasu, že po zkušenostech se šrámy na vlastním těle jsme tohle místo pro konání zkoušek zavrhli.
  Byl začátek srpna a nám se ozývali zájemci o plánovaný týdenní kurz, ale na ten nebyli žádní instruktoři. Zvolili jsme individuální intenzivní výcvik pro čtyři psy a to na celý měsíc.
  V polovině srpna nám Kateřina přidělila jiný les v úžasném terénu s roklinami, lomy, loukami a vzrostlými buky a duby.
  Následovala několikadenní práce na trasách v terénu lesa. Značení přibližných tras a kontrola vzdáleností mezi nimi, roklinami a skalami, délka každé trasy, značení stromů pro rozhodčí a kladeče stop. Tady bylo zapotřebí více nohou, rukou a očí zároveň.Těmi nám vypomohli Eda Dvořák, Soňa Fremutová a Míra Kralovec.
  Každý den jsme byli v lese od Křivoklátu až za Karlštejn. Na Křivoklátsku jsme šlapali stopy pro čtyři psy, následně je s nimi vypracovali, s vůdci prodiskutovali, naplánovali další trénink a obden jezdili do Kozolup za Karlštejn.
  Den před zkouškami při kontrole tras jsme zjistili, že na dvou trasách nám někdo od poloviny sundal značení pro kladeče stop.Tu noc jsme toho moc nenaspali. Asi jako ti, pro které byly zkoušky připravovány.
  Za rozednění jsem již se Soňou a adjunkty ze sdružení Sluka, Frantou, Michalem, Martinem a Danem (adepty na myslivce), šlapali stopy a odstraňovali značící pásky.
  Den se probouzel do chladného slunečného rána s ideálními podmínkami na zkoušky pro psy i vůdce.Už samotný výstup loukou na kopec sliboval každému zajímavé a zároveň náročné zážitky. Psy a vůdce provázeli celé rodiny. Udýchaní ještě před započetím zkoušek, se všichni zdravili a i přes pohledy plné obav bylo vidět na všech rozhodnutí zkoušky absolvovat, ať už to dopadne jakkoli.


  Začátek zkoušek ohlásil trubač Milan Cihelka na trubku borlici. Po proslovech ředitelky zkoušek Kateřiny Schwippelové a vrchního rozhodčího ing.Jedličky se přistoupilo k losová-ní pořadových čísel, následnému přiřazení rozhodčích a odchodu na první dosledy na umělé stopě, kde se zároveň hodnotí vodění a poslušnost.
  Čas čekání si rodiny se svými psy krátili občerstvením a vyprávěním zážitků z tréninků, nebo právě prožitých zážitků z dosledu.


Po absolvování všech tras přišly postupně na řadu další disciplíny, tj.chování u zvěře a odložení.
  Myslím, že zde je prostor pro zúčastněné, aby napsali a sdělili, jak prožívali a viděli tento den a disciplíny vlastníma očima.
  Po hromadném přesunu do Zadní Třebáně, kde byl společný oběd, se rozhodčí věnovali vyhodnocování tabulek a na závěr při slavnostním nástupu předání diplomů a soudcovských tabulek s hodnocením výsledků zkoušek.


Vrchní rozhodčí ing.Jedlička zhodnotil připravenost zkoušek jako vynikající, psů a vůdců ve většině průměrnou, s poukázáním na viditelný rozdíl v připravenosti u psů, se  kterými se v lese opravdu pracuje. Ukončení zkoušek slavnostně odtroubil Milan Cihelka. Zde již panovala uvolněná atmosféra a na tvářích vůdců každý snadno poznal, jak je s výsledkem spokojen.
  Na adresu rozhodčích musíme napsat, že ty vůdce a psy, kteří již na pohled si nebyli příliš jistí, povzbuzovali a k těm zkušenějším byli mnohem náročnější. Z dvanácti psů zkoušky úspěšně složilo jedenáct.
  My jsme si také uvolněně vydechli. Nikdo se neztratil, nikdo nikam nespadl a neutrpěl žádná zranění, což v tak členitém terénu při soustředění na dosled je téměř zázrak.
  Trénovali jsme čtyři psy a těší nás, že tři se umístili v bodování na prvních třech místech. Jeden z nich byl přihlášen jako náhradník.
  Gratulujeme všem, kteří se zúčastnili a úspěšně zkoušky absolvovali. A těm, kteří našli v sobě zaujetí a vášeň pro společné stopování se svým psem, přejeme hodně krásných prožitků.
  Cíl je důležitý, ale mnohem důležitější je cesta k němu, na které nás všechny provázejí naši psi.

PS: Děkujeme všem jmenovaným v článku, kteří pomáhali při přípravě zkoušek přímo v  terénu. Dále adjunktům za perfektní našlapání stop a přenášení selat, trubači za slavnostní atmosféru, zázemí zkoušek za zajištění občerstvení, rozhodčím za spravedlivé posuzování. Všichni společně pomohli k příjemnému a bezproblémovému průběhu zkoušek.
Více fotek je v Galerii

 Eva a Ota Benešovi

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



   

19.9.2009 Kozolupy    

Eliška z Křivoklátských Hvozdů - VÍTĚZ ZKOUŠEK
 plemeno  -  Jméno psa  -  sex
 majitel vůdce body - cena
 BL  Eliška z Křivoklátských Hvozdů  fena
 Beneš Ota Beneš Ota 216 - I.cena
 BL  Damian Iseb  pes
 Houška Daniel Houška Daniel 214 - III.cena
 BL  Witch Famous Alhavant  fena
 ing.Viaček Václav ing.Viaček Václav 204 - II.cena
 BL  Asterix Bascoretta  pes
 Gerža Martin Gerža Martin 193 - II.cena
 BL  Geraldina Chaplin Roborovski  fena
 Klapková Dita Klapková Dita 186 - III.cena
 PBGV  Argo Idnys  pes
 Votánková Markéta Votánková Markéta 181 - III.cena
 BH  Cerruti Quens Hermelín  pes
 Vlková Soňa Vlková Soňa 180 - III.cena
 BL  Gwen Stefani Hlava Rodiny  fena
 Schwippelová Kateřina Schwippelová Kateřina 155 - III.cena
 BL  Adonis Black Justirag  pes
 Prokop Pavel ing.Prokop Tomáš 148 - III.cena
 BH  Bassbarr Charlote  fena
 Schwippelová Kateřina Schwippelová Kateřina 120 - III.cena
 BH  Yman Quens Hermelín  fena
 Otevřelová V. Otevřelová V. 116 - III.cena
 BRH  Aranka z Moravských Hájů  fena
 Herianová Ivana Jaroš Martin odstoupila

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Aktuálně platné Zkušební řády pro myslivecké zkoušky    

    Stáhněte si - download dokumentů:



  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

10.12.2011 Dlůhá Hůra - Mikulůvka    

    Na honu s bloodhoundem

  V sobotu 10.12.2011 naše myslivecké sdružení Dlůhá Hůra - Mikulůvka pořádalo tradiční hon na drobnou, dravou a černou zvěř. Jsem vášnivý myslivec a tak si, s mým parťákem bloodhoundem Asterixem Bascoretou, nemůžeme takový hon nechat ujít.
  Jako vždy po nástupu jsme se rozjeli na leče. Co se ale hned při první leči nestalo!? Vyběhl nám divočák, což u nás v honitbě nebývá zas až tak častou událostí. Ovšem o to větší bylo nadšení. Mnoho střelců prase vidělo, ale k jejich smůle, kvůli bezpečnosti, nemohlo střílet. Až na posledního střelce. Vystřelil, ale byl přesvědčen, že chybil. Tož, po leči jsme si probírali krásný zážitek a už chtěli i odjet do další leče, když ogaři, kteří kontrolovali nástřel, vykřikli „barva (krev) !“ Že by pro nás dva, mně a Asterixe, byla důležitá práce? Dosled. Nástřel jsem dobře obeznal. Barvy bylo velmi málo, ale i malý kousek svaloviny. Ještě pár kroků dál jsem se snažil najít barvu, což se mi už nedařilo, ale dobrému psovi tohle stačí. Bylo mi jasné, že prase asi nebude smrtelně zraněné a dosled nemusí být úspěšný. Rozhodl jsem, že počkáme čtyři hodiny a potom zkusím dát psa na stopu. Pochopitelně, byl jsem nadšený, že můžeme do akce, ale již dlouho jsme spolu na žádném dosledu nebyli. Měl jsem velké obavy, aby vše dobře dopadlo. V tu chvíli kolegové do vás dávají velkou naději. Neznám myslivce, který by nebyl nešťastný, když uteče poraněný kus a nedohledá se.
  Po čtyřech hodinách jsem si psa připravil na dosled a společně s jedním střelcem vyrazil  zpět k první leči.
  Asterix si nástřel také obeznal, po chvilce nabral směr a vyšli jsme - teda spíš vyběhli. Nadšení psa bylo úžasné, až překvapující. Střelce jsme nechali hodně vzadu. Zprvu jsem věřil že jdeme dobře, ale asi po 1,5km jsem začal pochybovat. Jak už to tak u lidí bývá, přestával jsem věřit psovi. Přicházeli jsme ke krmelci, kde to Asterix dobře zná. Provází mě tady na volno. Vždy si odbíhá, sleduje stopy a zase se vrací. Hodně toho naběhá. Nabyl jsem přesvědčení, že tentokrát se smířil s procházkou na řemeni, mně jako břemeno a v pěkně rychlém tempu. Nemohl jsem popadnout dech, potřeboval jsem si odpočinout a Asťu zastavil. Byl stále zalehlý v řemeni, ani moje povely nevnímal a stále chtěl jít vpřed. Zavazoval jsem řemen kolem stromu a všiml si na zemi kapičky barvy. Byl jsem tak nadšený! Tohle jsem potřeboval vědět! Jak jsem mohl o  Asterixovi pochybovat? Asi třicet minut jsme čekali na střelce. Asterix nekomunikoval, na nic nereagoval. Prostě jenom stál na plně rozvinutém barvářském řemeni a díval se jedním směrem. Já byl dost nervozní a hned jak došel uštvaný kolega – střelec, vyrazili jsme zase dál. Asi po dvou a půl kilometrech jsme došli k obrovské mlazině (houštině). Hned mě napadlo, že nejspíš tady někde bude divočák odpočívat. Porost byl tak hustý, že jsem měl strach, že jím ani neprojdu. Zatelefonoval jsem ostatním kolegům, vysvětlil situaci a požádal je, aby přijeli a mlazinu obestavili. Čekali jsme celou hodinu. Asterix měl jasno - s nikým se nebavil a soustředil se jen na jedno - divočák. Při obestavění střelců jsme ještě vyhodnocovali situaci, jestli pustit do leče honce se psy, nebo jestli tam mám jít potichu sám s Asterixem. Nakonec se rozhodlo, že půjdu jenom my dva. Nevěděli jsme, jestli třeba už není divočák zhaslý (mrtvý). Moc se mi již nechtělo, byl jsem unavený, měl pošramocené koleno i rameno.
  Jakmile jsem dal povel „stopa !“ vtáhl mě Asterix do houští takovou rychlostí a sledoval všechny kličky divočákovi stopy, že jsem po chvíli úplně ztratil orientaci kde se nacházíme. Po obrovském táhnutí, prolézání a plazení  houštinou jsme vylezli uprostřed mlaziny na palouček, který měl rozlohu cca dvacet metrů čtverečních. Cítil jsem se úplně vyčerpaný a už jsem to vzdával. Zavolal jsem klukům, ať pustí psy a honce. Asterixe jsem pochválil a vypustil, že už to musí zvládnout sám. V tu chvíli, jako kdyby mi rozuměl. Nerozeběhl se, ale pomalu odešel po stopě. Pochopitelně, jelikož schopnost používat smysly a myšlení psa i divočáka jsou úplně někde jinde něž lidské, tak asi o sobě velmi dobře věděli. Zaslechl jsem šramot ze strany. Prase tiše šlo před Asterixem a ten ho velmi tiše sledoval. Chtělo z mlaziny odejít, ale narazilo na střelce, tak se vrátilo do mlaziny zpět. Střelec, který viděl divočáka s Asterixem v těsném závěsu, jak jej obchází a žene zpátky do mlaziny, kde jsem stál já, nemohl střílet. Tohle jsem pochopitelně nevěděl a ani netušil, že šramot blížící se náhle houštinou ke mně, již není Asterix, ale divočák. Ve chvíli, kdy jsem chtěl telefonovat a vysvětlit všem, že to balím, vyskočil z mlaziny na palouček zraněný divočák a přímo na mně. Chudák, asi toho měl také plné zuby, ale v tu chvíli jsem teď měl problém spíš já, když se ke mně blížil. Nebudu nikomu nalhávat, že bych byl úplně v klidu. Nemohl jsem sundat flintu, natož v té rychlosti zamířit. Už ani nevím, jak jsem to vše stihnul, ale asi na 3 metry jsem vystřelil. Padla rána a divočák přede mnou klesl, střelen přímo na komoru (srdce). Ještě chvíli jsem tomu nemohl uvěřit. Musel jsem chvíli počkat, než se mi snížil tlak, který mi vyskočil velmi vysoko, abych byl vůbec schopný komunikovat. Ale to už tam stál vítězně Asterix, a viděl jsem na něm, že je šťastný, jak jsme tento dosled zvládli. Po vytažení divočáka z houštiny se přišli podívat všichni účastníci honu nejen na výborný úlovek, ale hlavně na psa, který tohle všechno dokázal. Všichni nevěřícně nad námi kroutili hlavami, pochopitelně blahopřáli a my byli šťastní, že jsme to spolu dokázali a naděje v nás vložené splnili.
Tento článek nepíšu proto, že jsem měl chuť se pochválit. Jsem si vědom i několika chyb, kterých jsem se dopustil. Píši jej proto, že jsem byl už možná, tak trochu zviklán tím, jak mnoho myslivců si myslí, že toto plemeno se do myslivecké praxe moc nehodí. Opak je pravdou. Je to pes rozvážný, klidný a velmi dobře si i uvědomuje nebezpečí při střetu se zvěří. Zbytečně se nepouští bezhlavě do kontaktu a neohrožuje tak sám sebe. Jsem velmi rád, že psa tohoto plemene, parťáka v myslivosti a kámoše celé rodiny, vlastním.
  Těší mě, že mnoho myslivců, díky Asterixovi, možná již mění názor o lovecké upotřebitelnosti bloodhounda. V našem sdružení se stal hrdinou.

Myslivosti a lovu zdar - Martin Gerža a Asterix Bascoretta

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Sepsal Damian Iseb, co u něj bydlí Houškovi    

    Kozolupy 19.9.2009

  Narodil jsem se v červnu 2007 v Brně. Dali mi jméno Damian, ale doma mi říkají Dagu, Dagouši a když se mi něco povede tak i Dagoušku nebo Ušáku.
  Už když jsem byl malý, tak mě ze všeho hraní bavilo nejvíce objevovat nové věci hlavně čucháním a čmucháním ke všemu možnému a novému. Je pravda, že jsem u toho někdy i spadnul a všichni se mi smáli, ale to se mi dnes už nestává a když, tak jen někdy.
  Jak jsem rostl, stávala se z mého koníčku postupně vášeň. Dnes si už vůbec nedovedu představit svůj život bez toho, že bych nejezdil do lesa pátrat po těch úžasných vůních nových, ale i starých stop. Radost, když dohledám postřelený kus, je zkrátka nepopsatelná. Bude to tím, že jsem Bloodhound nebo také pes sv. Huberta, zkrátka šlechta mezi barváři.
  Jsem moc vděčný celé mojí rodině, že mi umožňuje pěstovat tento koníček, ale já vím, že i oni z toho mají radost a dělají to pro mě rádi.
  Je mi už přes dva roky a přišla chvíle, abych se zúčastnil svých prvních barvářských zkoušek honičů. Termín připadl na 19. září 2009 a bylo to moc dobře, protože toho dne bylo v Kozolupech u Berouna naprosto úžasné počasí. Na louce u lesa se nás již brzy ráno sešlo dvanáct. Každý měl s sebou svého pána a někdo dokonce celou svoji rodinu. Ani já jsem tam nebyl sám. Vzal jsem pána a také moji paničku, protože na ni je spolehnutí, že mi dá vždy něco dobrého na zub a nikdy nezapomene na čerstvou vodu. Měl jsem velkou radost, jelikož tady byli samí kamarádi s dlouhými slechy a hlavně byly mezi nimi i moc „pěkný holky“. Kdyby mě nedrželi na řemeni, tak bych se tady snad zamiloval.
  Jako první disciplína byl dosled černé zvěře na nepobarvené stopě. Měl jsem z toho trochu strach, ale vědomí, že jsem to tolikrát trénoval, mě uklidňovalo, že to zvládnu. Cítil jsem až do morku kostí nervozitu svého pána před tímto, pro nás barváře, nejprestižnějším úkolem. Jakmile jsme však přišli na nástřel a já natáhl tu známou vůni, věděl jsem, že ho nezklamu. Stopa byla hodně dlouhá a vedla do pořádného kopce. Slyšel jsem, jak pán za mnou funí, tak jsem se do toho pořádně opřel a za chvíli mě už hladil a chválil nad ložem, kde na nás čekalo zhaslé sele. Dostal jsem známku 4. Vždyť jsem přece barvář a ne nadarmo mám velký nos a dlouhé uši.
  Dále bylo na programu chování u střeleného kusu. I touto zkouškou jsme prošli bez ztráty kytičky. Odložení se nám taky povedlo na výbornou. Tady jsem si vzpomněl na to, jak jsem poprvé zůstal sám uvázaný v lese a bál jsem se, že mě tady chtějí nechat. Ale vždy si pro mě přišli a moc a moc chválili, když jsem zůstal ležet, přestože se kolem střílelo.
  Říkal jsem si, že mám už vše za sebou a že jsem tu svoji první malou maturitu zvládl dobře, snad i výborně. Vždyť mám ze všeho čtyřky, ty nejlepší známky. Měl jsem takovou radost, že bych nejraději tryskem proletěl celým lesem a ještě při tom houkal, aby to všichni věděli. Zapomněl jsem, ovšem, na poslední předmět, který nás ještě čeká. Vodění na řemeni – můj zlý sen.
  Nemám moc rád a myslím, že nejsem sám, když musím jít pánovi u nohy a ještě k tomu na vodítku. Všude kolem tolik vůní a já musím jít tam, kam chce on a ne já. Cožpak ho nezajímá, kam asi vede ta stopa, kterou jsme právě minuli nebo že tady včera čůrala nějaká psí kamarádka? To je furt samé k noze a u nohy a žádné čuchání a běhání. Při plnění tohoto úkolu tady v Kozolupech jsme to, podle pánů rozhodčích, asi dost zkazili. Šel jsem chvíli vpředu, pak zase vzadu a nakonec i malinko vlevo. Bylo to asi dost špatné, protože jsme dostali jen dvojku. Viděl jsem, že pána to mrzí a taky mě moc nechválil. Slíbil jsem si, že příště budu určitě zkušenější, lepší a půjdu mu u nohy jako přilepený. Nejhorší na tom všem bylo to, že díky této známce jsme skončili až ve třetí ceně.
  Náplastí na bolístku mi bylo setkání s moji kamarádkou, krásnou slečnou Eliškou. Je ze všech holek ta nejhezčí a také ta nejšikovnější. Při vyhlašování výsledků v penzionu pro psy u paní Schwippelové Eliška dostala ten největší pohár. Byla nejlepší a tyto zkoušky celé vyhrála.
  Ze srdce jí i jejím páníčkům, manželům Benešovým, gratuluji k úspěchu. Patří jim za nás všechny psy, ale i za všechny naše pány a rodiny velké díky za skvělou přípravu celé akce.
  Všichni se těšíme, že takovýchto setkání se zkouškami nebo i bez nich bude v budoucnu hodně a budou tak krásná a zajímavá jako ta letošní.
  Moc a moc zdravím moji lásku Elišku a její pány Otu a Evu, kterým ještě jednou velké díky i za obětavost a trpělivost při trénincích.

  P.S.: Eliško, miluju tě, chci s tebou běhat po celém Křivoklátsku a hlavně bez řemenu ...

Tvůj Dag

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

PZB Arnoštov    

    Naše první barvářské zkoušky s bloodhoundem.

  Na začátku bych ráda představila sebe i svého manžela a současně také prostředí ve kterém žijeme a vychováváme své psy. Jsme oba zaměstnanci Národního parku Šumava a pracujeme jako správci okrsku lesních ekosystémů, což znamená u hospodářských lesů práce lesníka. Oba vykonáváme právo myslivosti na území našich okrsků a naši psi jsou našimi nezastupitelnými pomocníky. Když mluvím o psech mám na mysli mimo bloodhounda Dara i bavorského barváře Rona, kterému je již 13 let a je již ve psím důchodu.
  Naši psi jsou spolu necelé dva roky, ale i tato doba stačila a Ron stačil naučit Dara spoustu věcí a tím nám podstatně ulehčil výcvik.
  Lovecký výcvik zakončený barvářskými zkouškami je pro nás mnohem důležitější než veškeré výstavy, protože jen tak můžeme svého psa využívat k dohledávání postřelené zvěře. Na zkoušky jsme se pomalu začali připravovat v období letních prázdnin, ovšem základy poslušnosti, odložení,chůzi na řemeni
  už s pomocí barváře Rona Dar zvládnul dříve. Šlapané stopy Dar chodil dobře, takovým tím bloodhoundím tempem, o spárky na konci stopy žádný velký zájem nejevil. Byli jsme rádi, když se blížil termín zkoušek, protože šlapání stop bylo náročné a zaměstnávalo nejen nás, ale i kolegy z práce. Na nervozitu před zkouškami nebyl čas, byly jiné starosti - shon v práci a také stavba našeho domu.
  Jako vůdce jsem přihlásila svého muže, neboť má větší zkušenosti – zkoušky už absolvoval s barvářem Ronem a má za sebou nespočet dohledávek.
  Zkoušky se konaly kousek od našeho bydliště v Arnoštově, takže kluci ráno vyrazili v klidu, s rezervou na seznámení s prostředím. Pejsků bylo přihlášeno šest, Dar byl přihlášený jako náhradník, ale odstoupily dvě bloodhoundí holky.
  Tak se v Arnoštově sešli čtyři barváři a jeden bloodhound – náš Dar. Manžel si vylosoval číslo jedna a vyrazili s Darem na připravenou stopu. V první části šlapané stopy Dar dvakrát sešel, jednou zkřížila šlapanou stopu čerstvá stopa zvěře a podruhé natáhl s vysokým nosem vedlejší připravenou stopu, stopu šel s malým zájmen a neustále si ověřoval ostatní pachy. Posledních asi 250 metrů šel krásně direkt po stopě až k vypuštění.Vypuštění z lože, vyhledání kusu i chování u kusu již bylo bez problémů . Za práci na stopě byl vyhodnocen 2 body. Rozhodčím byl vyhodnocen jako vodič a proto dostal dva body i za vyhledání kusu. Dohledaný kus očuchal, projevil o něj zájem a za chování u kusu dostal 4 body. Další disciplíny zkoušek – chůze na řemeni u nohy i odložení bylo bez chyb. Dar byl dokonce jako jediný pes odložený na volno. Za chuť do práce byl vyhodnocen 2 body. Jakmile měli splněno všichni účastníci zkoušek byla správná chvíle zkrátit si čekání na výsledky opékáním buřtů. S konečným umístěním Dara ve III.ceně spokojeni nejsme, ovšem důležité je že zkoušky udělal. Je mladý, chybí mu zkušenosti, které bude získávat s každou další dohledávkou a určitě bude možnost vylepšit si umístění na dalších barvářských zkouškách.


  Závěrem bych ráda zdůraznila, že i když je pro nás lovecká upotřebitelnost našich psů velmi důležitá , jsou to v první řadě náš přátelé a společníci při plnění každodenních pracovních povinností. Byli bychom rádi, kdyby přibývalo nadšených kynologů ochotných využívat bloodhoundů v myslivosti, protože k tomu byli vedeni odjakživa a kam jinam než do lesa tito psi patří. Velice oceňujeme jejich vytrvalost a jsme nadšeni láskou bloodhoundů k dětem a vůbec všemu živému.

Zdravíme všechny příznivce bloodhoundů i barvářů
Kateřina a Jaroslav Korandovi

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Pár zkušeností s bloodhoundem - 1.4.2009    

    Můj mazel Drif na lovu.

  Zdravím všetkých majiteľov bloodhoundov v Čechách. Len by som sa chcel podeliť o pár skúseností s poľovníckym využitím bloodhounda.
  Už je to viac ako dva roky čo náš dom obýva náš "malý " maznáčik Drif Dubový Hrunok. Ja osobne ako poľovník som rozhodne nechcel len domáceho "gaučáka", v prvom rade ma zaujímalo jeho poľovnícke využitie. A tak sme sa stali majiteľmi tohto impozantného plemena s výbornými loveckými vlastnosťami.
  Treba však povedať, že bloodhoundi dozrievajú neskôr a je lepšie začať psa intenzívnejšie cvičiť trošku neskôr a predviesť na skúškach, keď má okolo dvoch rokov. Aspoň Drif bol dovtedy jedno veľké šteňa. ale dohľadávanie sa s ním dalo cvičiť až po jeho 1,5 roku. Dovtedy veľmi schádzal zo stopy, čím bol starší, tým o to javil viac záujmu. Tak teda minulý september absolvoval Predbežné farbiarske skúšky. Boli to moje aj jeho prvé psie skúšky,tak som bol trochu nervózny. Stopa bola položená o 17.00 predchádzajúceho dňa, na nás prišiel rad okolo 10.30, počasie bolo suché, nie príliš priaznivé na stopu. drif spoľahlivo zaľahol do remeňa a s istotou postupoval vpred. Po vypustení danielku našiel a - chytil do papule a snažil sa ju dotiahnuť ku mne, no po metri pustil a prišiel oznámiť. Potešení výsledkom sme nakoniec skúšky absolvovali v druhej cene.
  Keď prišlo obdobie zimných nadhánok na diviaky, zobral som na jednu aj Drifa, nech dohľadáme, čo sa postrieľa. Pri pochode hustým terénom som ho pustil a ten o chvíľu prišiel na zaľahnutého diviaka. To ste mali počuť ten koncert, jeho bas sa ozýval celou dolinou. Krásne diviaka držal až po jeho ulovenie. Onedlho sa mu podarilo nájsť dalšieho už postrieľaného a pol hodiny ho držal na mieste dokiaľ sme ho neulovili. Skutočne to bol krásny zážitok. Veľmi rozumne sa držal od diviakov na dištanc a poctivo ich celý čas hlásil. Počas sezóny sa takto podarilo uloviť ešte pár diviakov.
  Už teraz sa teším na dalšiu sezónu, keď psík bude môcť znovu ukázať svoje kvality. Bloodhound je pes veľmi vytrvalý a zver len tak neopustí, naopak, pána volá k sebe, ak zver žije. S plemenom bloodhound som ako poľovník spokojný a som rád, keď môžem tomuto plemenu robiť reklamu v tom, k čomu bol vyšľachtený a na čo má výborné vlohy.

R.Bartal, Chropov, Slovensko - silvanus@zoznam.sk

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Odtajněná část materiálů z mise    

    Mise NBCCR splněna - hlášení ze dne 21.5.2007


Místo: Velehrádek, Doubravice a okolí

Účastníci mise:

    NBC
    GŠD – (generální štáb Doubravice)
    MRRN – (moravská rota rychlého nasazení Dlouhá Loučka)
    PPČR – (policejní presidium ČR)
    pozorovatelé BCČR
    pozorovatelé PČR

Cíle mise: setkání přátel, příjemně strávený den, stopování, výměna zkušeností a hlavně - bloudy do hlavy.

ROZPIS AKCE
(komentovaná část tiskového mluvčího určená ke zveřejnění):

1. Příprava dlouhodobá - Zodpovídá – GŠD

   Rozkaz č.1. Svolat přísně tajnou schůzku a provést rekognoskaci a průzkum terénu v oblasti Doubravice. Získané informace analyzovat a rozhodnout – jdeme do toho.
Termín – prosinec 2006.
   Rozkaz č.2. Technicko taktický výcvik přesunout do oblasti Dlouhé Loučky, připravit dobrovolníky do první linie. Vytvořit MRRN.
Termín březen 2007.
   Rozkaz č.3. Předat informace na patřičná místa PČR.

2. Příprava krátkodobá – Zodpovídá GŠD

   Rozkaz č.4. Připravit podrobný itinerář akce, vypracovat trasy, zajistit velitelské stanoviště. Hlavně nezapomenout na koláčky, klobásky a občerstvení. Zaznamenány první ztráty. Došla slivovice a omluvila se moravská část PPČR – není dovolená.

3. Zahájení mise NBCCR: 21.5.2007

   Rozkaz č.5. Utlumit nervozitu a jdeme do toho. Bedlivě sledovat činnosti a zapisovat poznatky.

      Zápis č.1. Na první stopu si handler nevzal psa.
      Konec stopy u stáje krav a hnojiště.
      Konec čistého kladeče.
      Zápis č.2. Udělena pochvala Daně K. – se zaujetím senátora přednášejícího americký státní rozpočet trpělivě vysvětluje práci psa a vodiče na stopě.
      Udělena pochvala Adéle V., za dokonale zpracovaný seznam 268 otázek týkající se práce psa na stopě. Získává tak titul primuse konzultantů.
      Martina S. – pochvala za zaujetí. Pozor! Nutno dešifrovat zachycenou kódovanou zprávu: „Hned večer s ním vyrazím!!“
      Zápis č.3. Skupina odposlechu zachytila kritické hlasy. Vážný poznatek – bloodhoundi se nechovají jako vlčáci a skoro nic neodpovídá předpisům.
      Zápis č.4. Udělena pochvala divizi stravování – všichni mají strach si stěžovat.
      Zápis č.5. Udělit důtku meteorologům za přílišné vedro. Roj včel na stopu sice nasadí ale přetopí kotel.
      Zápis č.6. Vrchní velení uděluje pochvalu za zvládnutí stopy staré 24 hodin dlouhé 2,9 km všem čtyřem dobrovolníkům.

4. Výsledky a úkoly mise NBCCR:

1. S uspokojením oznámit veřejnosti, že došlo k navázání kontaktu na PČR a byla přislíbena další spolupráce. Zodpovídá Paula Vít
2. Návrh ustanovit Víťu Paulu jako neoficiálního velvyslance bloodhoundů na území Policie ČR a nařídil mu, že co jednou začal, musí dokončit.
3. Využít pozvání NBC na zkoušky pro zástupce bloodhoundů v ČR. Zodpovídá Vít Paula
4. Nařídit Daně Paulové aby se o Víťu starala tak, aby to všechno zvládl.
5. Všichni, kterým se to líbilo, ať začnou stopovat.
6. Všichni, kterým se to nelíbilo, ať si z toho nic nedělají.
7. Všichni, pro které to byl začátek, nařizujeme - pokračujte. Byly zachyceny vážné signály - bloodhoundům se to líbilo strašně.


Zapsal tiskový mluvčí mise NBCCR - L.S.

Schválil náčelník GŠD – V.P.

--------------------------------------------------------------------------------
Závěr (verze pro tisk):

    Přátelé bloodhoundů a stop,

  Hned na začátku mi dovolte poděkovat všem pořádajícím šílencům za nádherný zážitek a krásně prožitý den s holandskými "blázny" kteří neváhali jet tisíce kilometrů, aby vypotili několik litrů potu při ukázce práce svých miláčků na lidské stopě.
  Dovolím si zveřejnit několik vlastních pohledů na akci, která by mohla zasít semínko pro použití těchto krasavců nejen k předvádění se na výstavách, ale i k tomu, k čemu jsou určeni zatím jenom 1200 let.
  Je nutno poznamenat, že se o tak dobře zorganizované akci píše těžko, protože jsme nezaznamenali žádný trapas, průšvih, ani jiné pikantnosti vhodné pro bulvár. Faktem je, že akce byla soukromá a zážitky si musel každý hledat sám.
  Přesto si dovolím sebekriticky pochválit naši reportérskou práci, protože zachytit Danu K. jak se zaujetím senátora přednášejícího americký státní rozpočet vysvětluje práci psa a vodiče na stopě, slyšet zvídavé otázky Adély V. ve stylu primuse třídy chtějícího se dopídit podstaty problému, vážnou tvář Martiny S. píšící si do paměti co má okamžitě večer vysvětlit svým milovaným stopařům, zničeného Vita P. s unaveným vítězným pohledem prvolezce Čo Oju, spokojeným že to dobře dopadlo, Danu P. starostlivě sledující diplomatický protokol této mezinárodní akce, Zbyňka V. jak s přesností japonského Šinkanzenu létá mezi jednotlivými stanovišti, byl docela dobrý výkon.
  Bohužel co oko fotografa nezachytilo, byla taky nádhera: příkladem může být Andulka v bílé bundičce na první stopě vítající se s Nabrouckem, a nebo diplomatický raut kde klobásky a koláčky byly zpočátku decentně odmítané.
  Naši reportéři zaznamenali také hlasy kritické. Je ovšem smůlou pro tyto kritiky, že si z toho pořadatelé vůbec nic nědělají.
  Protože dobrých zpráv je stéle méně, jak praví jeden krásný český film, budu zveřejňovat pouze zprávy dobré. "Pro mne je v tomto okamžiku nejdůležitější, že policejní presidium skutečně a nebojme se říci že očekávaně, nabídlo spolupráci a účast při jejich oficiálním výcviku. Z toho jsem měl takovou radost, že v Litomyšli jsem přispěl na jejich těžkou práci nemalým obnosem i s bodama. To víte, chybami se člověk učí.

L.S.

 
 Další fotky jsou v Galerii

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Pozvánka na předváděcí akci    

    Práce bloodhoundů na lidské stopě - 21.5.2007

Ve dnech 19 - 24.5.2007 přijedou do ČR majitelé bloodhoundů z Holandska a spolu s manželi Paulovými budou předvádět práci bloodhoundů na lidské stopě. Předváděcí akce by měla být dne 21.5.2007 v lokalitě Doubravice-Velehrádek (Na akci by se měli přijet podívat také zástupci Policie ČR).
Zájemci dostanou bližší informace od manželů Paulových na
mobilu: 604 207 887 nebo na e-mailu: vpaula@mkinet.cz

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Martina Svobodová - BZH Vernéřov u Aše 27.11.2005    

   Toho dne jsme vstávali ve tři hodiny ráno, abychom vyrazili za splněním svého předsevzetí - udělat lovecké zkoušky BZH. Po všech peripetiích, které předcházely tomuto výletu, jsme vyrazili v půl čtvrté ráno na cestu. Zkoušky se konaly ve Vernéřově u Aše, takže nás čekala cesta dlouhá minimálně pět hodin. Aljoscha v tom problém neviděl., protože cestuje velmi rád, ale páníček, který nás vezl, byl ráno pořádně zamračený, protože hustě sněžilo a byla mlha.
   Do cíle jsme dorazili s předstihem jedné hodiny do začátku zkoušek.Mé střevní potíže se zhoršovaly a řeč pomalu vázla. Začátek zkoušek byl stanoven na deset hodin. Pomalu se začali sjíždět i ostatní účastníci a k mé i Aljoschově velké radosti i ti správní lovečtí psi - Bloodhoundi - Astridka, Barcarolla a Bojar Barry. Sešlo se nás celkem devět z dvanácti přihlášených. Čtyři bloodhoundi a pět zástupců ostatních loveckých plemen. Pejsci i my jsme měli ze setkání radost.
   Okolo desáté hodiny se vrátili kladeči ze stop a s výzvou"Vezměte si pasy nebo občanky, některé stopy končí až v Německu !!!", jsme vyrazili na nástup. Můj strach se stupňoval. Přijet ztratit psa až do Německa mi připadalo absurdní. Celou zkoušku mě provázala velká obava, ne z toho, že zkoušky neuděláme, ale že se mi Aljoscha ztratí až bude samostatně hledat prasátko. Do té doby jsme sice procvičovali vypracování stop, ale na konci jsem ho nikdy nepustila. V půl jedenácté byl nástup a po oficiálním zahájení přišlo rozlosování. Jak jinak!!! První skupina pět psů (z toho tři bloodhoundi), druhá skupina čtyři psi (jeden bloodhound - Aljoscha). V tu chvíli mi bylo do breku. Ať si říká každý co chce, ale jít po jezevčíkovi…. jako jediný bloodhound, to není zrovna výhra.
   Štěstíčko nám ale přálo. Pan rozhodčí rozhodl, že půjdeme, i když s vylosovaným číslem 9, jako první. To už nezbyl čas na strachování a vyrazilo se. Takový sportovní výkon jsem dlouho nepodala i když jsem se snažila psovi šlapat stopy 600 kroků dlouhé. Tato stopa se mi zdála nekonečná. Můj pes chodí rychle (musím za ním jít velmi ostrou chůzí) a tak jsme pěkně prohnali i pana rozhodčího. Byl statečný a na konci to odůvodnil tím, že má tento pes dlouhé nohy a tak může jít rychleji. Stopu jsme vypracovali dobře. Pak přišel strom s označením V, kde se měl pes pustit, aby sám prasátko našel. Došel mi dech nejen rychlou chůzí, ale i strachy o psa.Odepnula jsem vodítko. Sice jsem se ho snažila navést ještě nosem na stopu ve víře, že bude jako dál stopovat a poběží rovně k prasátku, ale to byl omyl. Jakmile jsem ho pustila, nasadil vysoký nos a začal si hledat po svém. Tak rychle jsem se ještě nikdy v lese nezorientovala. Nejenže jsem hlídala zda psa pořád vidím, ale druhým okem hledala prase, abych věděla zda jde alespoň správným směrem. Prasátko jsem samozřejmě neviděla (takové malinké bylo, potřebovali bychom alespoň devadesátikilového kance). Zahlédla jsem však strom s označením a vydedukovala, že to může být označení konce stopy. Bedlivě jsem sledovala, aby se pes od tohoto stromu nebezpečně nevzdaloval, neboť jsem byla rozhodnuta psa zachránit za každou cenu. Aljoscha překvapil. Nejenže prasátko našel, se zájmem očuchal, ale sám se bez povelu (!!!) vrátil ke mně. To už jsem ho lapila a až do konce zkoušek nepustila. Po stopě následovala chůze u nohy v lese. Nejprve chtěl pan rozhodčí jít před námi, že nám bude ukazovat cestu, ale pak mě poslal do prostoru lesa samotnou a naznačil směr kam a jak máme jít. To byla štěstěna opět k nám nakloněna - trénovali jsme chůzi vždy samostatně, bez dalších osob. Poslední disciplínou bylo odložení se střelbou. V té jsme si jakž takž věřili. Psa jsem uvázala, položila a s povelem zůstaň opustila. Než jsem došla k rozhodčím, byl Aljoscha sice na místě, ale již v sedě. Pět minut pozoroval co se kde v lese děje, potom zazněla rána, což byl pro něj povel k lehnutí a dalších pět minut nebyl vidět. A tak Aljoscha úspěšně absolvoval zkoušku BZH v I.ceně.


   Teprve po splnění všech disciplín jsme se mohli sejít i s ostatními "blaťáky" a podělit se o dojmy. I oni se vedli velice dobře, jen jeden neměl to štěstíčko, které nám 2x pomohlo. Ale myslím , že jsme všichni byli rádi, že máme pejsky (pro mě prvořadé přání), že jsme se opět sešli, popovídali si a prožili krásný dnes se svými čtyřnohými kamarády. Závěrem mého příspěvku bych chtěla poděkovat Ivetě Růžičkové za zprostředkování těchto zkoušek a všem, kteří mi pomohli splnit moje přání, zvláště pak Lence Kopecké. Díky.

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Marcela Kargerová a pes Villy    

   Ctižádost některých majitelů psů je opravdu veliká. O tom by se dalo vyprávět právě v tomto případě, jak jsem kromě několika ne zrovna málo výstav, chtěla zvládnout ještě letos BZH, které se konaly 2.10.2004 nedaleko mého bydliště. Vzhledem k tomu, že mému psovi Villymu budou v listopadu 2 roky a jeho neustálý temperament a hyperaktivita mne přivedlyna myšlenku zkusit to.
   V letošní výstavní sezóně mi dělal samou radost, tak proč by neměl zvládnout ještě zkoušky. Moje příprava na BZH nebyla nijak valná a stále jsem to spíše brala jen jako výzvu a spíše sázku do loterie buď to uděláme, nebo se poučíme a uděláme je příště (žádný učený z nebe nespadl). Pár informací jsem získala od kamaráda, který cvičí psy na předběžné zk.barvářů a zbytek přečetla včetně řádů, disciplín atd na internetu a v knize. Villyho jsem nijak moc necvičila sem tam jsem vystřelila kapsli, 2x zkusila odložit na vodítku bez výstřelu a jen na pár minut jednou jsem Villyho odložila na vodítku v lese i s výstřelem. Stopu rozmraženým spárkem z divočáka jsem mu našlápla za celou přípravu 3x a to jen na zahradě max. 200 metrů dlouhou a vždy šel neomylně za cílem, takže nabylo skoro co více řešit. Co nám dělalo potíže byla chůze u nohy,za tuto disciplínu jsme taky dostali nejnižší známku - ono jezevčíkům a jeho pánečkům se to na zkouškách chodí! To ostatní jsem nechala na mém psovi - dosled a chování u zvěře, na 100% nos a také na přirozené inteligenci tohoto plemene. Měla jsem obavu jak bude reagovat na prase,které v životě neviděl.
   Na místo zkoušek jsme dorazili celkem v předstihu, takže se Villy mohl seznámit s okolním prostředím. Celkem dělalo zkoušky 12 psů z toho největší byl můj Villy pak retriver a jinak samí jezevčík a beagl. Po zahajovací řeči a uvítání jsme si vylosovali pořadí, ve kterém jsme se účastnili jednotlivých disciplín. My jsme začínali na odložení a chůzi-pes se snažil, nicméně se mne pan rozhodčí zeptal jestli jsem spěchala na autobus. Moc pomalá chůze není naše silná stránka, ale to mne nijak netrápilo, neboť jsem si byla jista,že stopu zvládnem na výbornou.
   Odpoledne okolo 13.30 jsme nastoupili na stanoviště odkud jsme měli po zatroubení vyrazit. Mimo rozhodčích se sešlo i několik dalších lidí, kteří se chtěli podívat jak pracuje na stopě bloodhound o kterém si přečetli, že má nejlepší nos. Na pokyn rozhodčího jsme vyrazili Villy šel velice jistě bez zaváhání po stopě i zalomení stopy zvládal jako podle úhloměru. Na místo kde se pes vypouští a jde sám k praseti jsme dorazili během chvilky. Vypouštím psa, který se přiblížil k praseti ne víc jak na 1 metr, celý naježený. Blíže se neodvážil-jen se přiblížil a odskočil to udělal asi 3x a vrátil se ke mně. Znovu ho pobízím,ale bojí se, nebotˇ nic takového nikdy neviděl. Až v mé přítomnosti prase normálně očichal a přestal se ho bát - bohužel pozdě. Rozhodčí nám dali známku 1 a i když jsme měli bodů hodně toto první setkání Villyho s prasetem nás posunulo do 3 ceny. Ale jak říkám jela jsem to zkusit a podařilo se i když nebýt bojácnosti Villyho, která byla zapříčiněna nezkušeností a neznalostí mohli jsme dopadnout na výbornou. Není všem dnům konec, teď už vím co mám zlepšit a příští rok tu bojácnost zkusíme překonat.


   Poznámka - ten pytel brambor tam dostávají každoročně všichni účastníci zkoušek mimo jiné ceny.

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Steven Bošňak    
   V srpnu 2003 jsem si splnil jeden ze svých dětských snů a přivedl do rodiny dalšího člena, bloodhounda Aladina Roborovski, kterému doma říkáme Edgar. Můj původní úmysl byl s ním cvičit pachové práce - vyhledávání drog, zbraní či trhavin. Předpoklady k této práci? U Edgara jakožto zástupce plemene s nejlepším čichem jsou vrozené a u mne je to několikaletá práce u armády na veterinární základně a další aktivity s těmito problémy spojené. Leč doba se mění a zákony, předpisy a nařízení s ní. Protože jsem v současné době "pouhý" civil, vyšlo najevo, že přístup k drogám či trhavinám byť k výcvikovým účelům bude obrovský problém. Proto se zatím věnujeme hledání osob. Odborné články i literatura radí při pachových pracech kladení stopy psovodem. Já této praxe používám jen občas, raději využívám pomoci rodinných příslušníků.
   Při první Edgarově stopě jsem porušil vžitou praxi hned několikrát. Stopu kladl můj syn, délka stopy nebyla do 50-ti metrů, ale necelé 2 km., ani kladení pamlsku na stopu jsme nevyužili. Na stopě byl i ostrý lom. K mé hanbě musím přiznat, že jsem vyrobil i hrubou chybu - neprovedl jsem dobrou kontrolu výstroje. Došlo k tomu, že pes po nasazení na stopu vyrazil a došlo k přetržení stopovací šňůry, takže mi nezbylo nic jiného, než po 100 metrech Edgara odvolat. Po jeho příchotu k noze jsem provedl opravu výstroje (navázání šňůry) a pobídl ho k dalšímu hledání. Syna našel ukrytého v křoví necelých 10 minut po začátku stopování. Oba byli odměněni pamlsky - piškotami. Terén této stopy je zvlněná louka a pole s osením a její stáří bylo půl hodiny. Edgar i další stopy vypracovává ochotně. Terén střídáme stejně jako délku či stáří stopy.
   Radost na stopě mi udělal i v létě. Dcera si odešla hrát ke kamarádce. Tři hodiny po jejím odchodu jsme šli na procházku. Navedl jsem ho na začátek stopy, což bylo parkoviště u nákupního střediska a vydal povel: "Hledej holku, ztratila se". Za další dvě minuty již Edgar dorážel na branku u zahrady. Ja se funíc opíral o plot a počítal - 8 lomů, délka 450 metrů, frekventované parkoviště a přes dvě silnice.
   Myslím, že i někteří z vás si již stopu vyzkoušeli. Pro ty, kteří s tím chtějí začít mám pár dobře míněných rad. Váš miláček musí zvládat základní poslušnost a vodění na vodítku. Mějte výstroj v nejlepším pořádku, připravte si oblíbené pamlsky. Na prvních stopách se vyvarujte rušivých elementů a to jak silnice s provozem, tak i zvířat či čumilů a kibiců. Na stopu nastupujte v pohodě a klidu, jinak svoji nervozitu přenesete na psa a na stopě "vybouchnete". Znám to z vlastní praxe. Pokud použijete figuranta, je nutné si domluvit trasu. Pokud si stopu uděláte sami, pamatujte si kudy.
   Po zvládnutí krátkých stop je lze pozvolna prodlužovat, přidávat lomy, křížení, na stopě vyhledávat předměty atd… Při práci nezapomínejte na bezpečnost psa i svoji vlastní. Snad ani nemusím říkat, že pracujeme jen se zdravým zvířetem a v teplejším počasí nezapomínáme na doplňování tekutin. Všem, kteří se budou chtít věnovat pachovým pracem hlouběji, vřele doporučuji důkladné prostudování metodiky a hlavně, poraďte se se zkušenými kynology. Vždyť žádný učený z nebe nespadl.

   Přeji mnoho úspěchů !

  ZPĚT NA ZAČÁTEK



    

Lenka Kopecká    
    Všichni víme, jak z literatury, tak z různých televizních pořadů a ví se to i všeobecně, že bloodhoundi jsou nejlepší stopaři ze všech psích plemen.
   Dovolte mi, abych se s vámi podělila o schopnostech jedné bloodhoundí fenky, měla jsem to štěstí, že byla právě moje a měly jsme spolu možnost pracovat.
   V roce 1989 jsem získala po velkém shánění a dlouhém čekání mého prvního bloodhounda-fenu ISAKI ZRUČSKÁ SAMOTA. V té době jsem měla 5-ti letou fenu velkého knírače, se kterou jsem navštěvovala kynologické cvičiště, tehdy ještě svazarmovské, kde jsme se věnovali všestrannému služebnímu výcviku. Bylo tedy přirozené, že jsem Isanku v jejich čtyřech měsících začala brát společně s velkou kníračkou na cvičák. Zacházela jsem s ní jako s každým jiným štěnětem, které jsem kdy cvičila. Začali jsme opatrně se základy poslušnosti a hlavně s pachovými pracemi. Když viděli ostatní pejskaři, majitelé výhradně služebních plemen (kromě dvou bullteriérů), mojí snahu a poznali, že to myslím vážně, zaznělo i pár posměšných poznámek: " Co s tím chceš dělat? Vždyť to ani pořádně nevidí, neumí to štěkat, skoro si to šlape na uši…." atd. Vrchol všeho byl, když se mi čtyřměsíční štěně v terénu při výstupu do prudkého kopce několikrát skutálelo dolů. To byla jejich radost největší: " Vono to ani neumí chodit". Ale mi jim brzo ukázali. Poslušnost jsme cvičili jen okrajově, bez důrazu na přesnost a preciznost provedení, tak jak to je vyžadováno u služebních plemen. Obranu jsme pochopitelně necvičili vůbec, i když jsem ji párkrát vzala na kruhovku (společné rozvíjení zloby, kdy štěňata napodobují dospělé psy), bavilo jí to, vzrušeně houkala, aby přispěla svou troškou do mlýna, ale podle mě vůbec nechápala, že se má zlobit na toho lumpa, který byl s rukávem uvnitř kruhu. Zkrátka se účastnila všeobecného veselí.
   Cílem naší společné snahy se staly pachové práce. Začínali jsme od malinka stopou vlastní (tzn. mojí), pro větší motivaci jsem jí stopu prokládala pamlsky. Pak jsem od toho ale upustila, protože baštění pamlsků jí akorát zdržovalo od radostného čuchání. Na konci stopy měla vždy předmět s mým pachem, který stopu ukončoval. Ze stopy si ho za odměnu odnesla jako hračku. Stopy byly čím dál delší a starší, vše zvládala bez problémů. Potom jsem začala učit i stopy cizí a také na obtížnějším terénu - oranici apod. Stopy jí bavily, jak jsem jí oblékla stopovací postroj, tak začala radostně houkat, stopy však vypracovávala tiše. Vůbec jsem nelitovala námahy, vstávání velmi brzo ráno, kdy jsou na stopy ideální podmínky. Také nejméně dvakrát do týdne cestování vlakem na cvičák, kvůli cizím stopám. Když chcete připravit psa na lovecké zkoušky, zvládnete to i bez cizí pomoci, ale s lidskými stopami jste odkázáni na další pomocníky - kladeče stop.
   V jednom roce věku Isanka zvládala stopy, do kterých museli stopaři služebních plemen tzv. dozrát. Byly to stopy podle ZVV3 - zkouška všestranného výcviku třetího (nejvyššího) stupně. Dále podle ZPS1 a ZPS2 - zkouška psa stopaře (stopa cizí, nejméně 1500 kroků dlouhá, min. 4 hodiny stará, 2 x lomená v pravém úhlu, položená přes používanou cestu, jeden předmět na stopě, druhý ji ukončuje).
   Bohužel jsme se žádné z těchto zkoušek nemohly oficiálně zůčastnit, protože v té době byly přístupné jen psům služebních a pracovních plemen. Museli bychom se přihlásit jako např. německý boxer bez PP a musela bych tvrdit, že ten můj pes je opravdu nepovedený bezpapírový boxer. Moje známá skládala skoušky malých plemen v té době přístupné jen malým kníračům s francouzským buldočkem (měl to být knírač malý černý bez PP) úspěšně. Nám však bránila ještě jedna věc. Součástí těchto zkoušek (se stopami na úrovni) byla poslušnost včetně překážek u ZVV pak i obrana. Jen pro představu jaké to byly překážky - skok vysoký, aport šplhem přez bariéru, nízká a vysoká kladina (30 cm. široká ve 2 metrech výšky nad zemí, výstup i sestup po žebříku v úhlu 45 stupňů). Překážky jsme nikdy necvičily, za prvé jsem se o fenu bála, za druhé si myslím, že není ve fyzických možnostech bloodhounda překonávat šplhem 1,9 m. vysokou bariéru. Tak pro nás zůstaly závody a zkoušky podle narodního zkušebního řádu uzavřeny.
   Tak jsme se vrhly na učení speciálních cviků pro malá plemena - tzv. rozlišovaček. Jednalo se o vyhledání a rozlišení předmětu psovoda mezi ostatními předměty. Později na vyhledání předmětu s cizím pachem, který byl stejný jako pach, který se dal psovi nasát z igelitového sáčku. I tyto rozlišovačky jsme úspěšně zvládaly bez větších problémů. V současné době v některých zemích se takovéto označení předmětu (pachové konzervy) bere jako nezvratný důkaz při vyšetřování trestných činů. Zkoušely jsme i vyhledávání osoby v terénu - tzv. revír, i označení ukryté osoby, např. zahrabané v listí nebo ve sněhu. Tak se začíná s výcvikem na lavinářské i záchranářské práce. Jsem přesvědčena, že i to by díky svému čichu bloodhound zvládl, ale na záchranařinu do stísněných prostor zřícených budov a sutin se podle mého názoru hodí lehčí, subtilnější psi, kteří se dobře (i se skloněnou hlavou - jistě víte proč to píšu) orientují v prostoru i zrakem. Tak se asi i nadále bude bloodhound nejvíce používat jako fenomenální stopař.
   Je mi moc líto, že v době, kdy jsem měla takto vycvičenou fenu jsme nemohly jít ani na zkoušky a závody a ukázat ostatním kynologům - výcvikářům schopnosti bloodhounda. V dnešní době je situace jiná, jsou i jiné druhy zkoušek, na které může jít jakékoliv plemeno, např. ZZO, ZPU, ZOP (základní ovladatelnost psa), i když jsou zaměřené na poslušnost, myslím, že by je bloodhound zvládl. Ale hlavně existuje speciální zkouška psa stopaře (IPO - FH), vhodná pro naše plemeno. Je to zkouška výhradně stopařská, tedy i bez poslušnosti a překážek. Zkouška je již pro vyspělé stopaře, dvoudenní a velmi náročná. Uvádím ji ve zpravodaji pro toho, koho by tento druh výcviku zajímal. Mojí smůlou bylo, že jsme cvičily v době, kdy tato zkouška neexistovala a také to, že mi Isanka v necelých 4 letech odešla do psího nebe. Jinak bychom se i v jejím vyšším věku na některou z nových tipů zkoušek přihlásily. Kdyby se někdo rozhodl cvičit lidské stopy, přeji moc úspěchů, je to práce velmi náročná a je potřeba i pomoci jiných, věci znalých, pomocníků.
   Možná, že bloodhound kluby v jiných zemích pořádají své klubové zkoušky a soutěže na lidské stopy, nevím v jaké obtížnosti, ale jedinná mezinárodně uznaná stopařská zkouška platná od 1.1.2003 je tato: MEZINÁRODNÍ ZKOUŠKA PSA STOPAŘE IPO - FH.

  ZPĚT NA ZAČÁTEK